Perizonium
Perizonium, též Perizoma (z řečtiny : περίζωμα, "peri" - kolem, "zoma" - rouška, pruh) je tkanina, která sloužila ve starověku jako spodní prádlo. Byl to pruh látky, který se protáhl mezi nohama a zavázal u pasu. Nejstarší zmínka sahá zpět do mínojské civilizace na ostrově Kréta.
Ukřižování Krista
Perizonium se také nazývá Saint Pagne nebo bederní rouška čistoty a označuje kus látky, která sloužila ke skrytí nahoty Ježíše Nazaretského na kříži. Římané ale ukřižovali odsouzence nahé a neexistuje důkaz, že Ježíš byl výjimkou. Z Nikodémova evangelia vyplývá, že Ježíš byl nahý a perizonium je vynálezem umělců, kteří ho začali zobrazovat až od 8. století, aby skryli nahotu Ježíše a zachovali cudnost.[1]
Podle Bible sloužilo perizonium k zakrytí nahoty Evy a Adama, když byli vyhnáni z Ráje. U Evy bylo přechodným řešením, ale muži ho užívali jako spodní prádlo ve všech kulturách v oblasti Středomoří.[2] Ostatky perizonia Ježíše se údajně uchovávají v relikviáři Marienschrein v katedrále v Cáchách. Části perizonia se údajně nacházejí také v katedrále Aix-la-Chapelle, další v roce 876 převedl Karel II. Holý do královského opatství Saint-Denis.
Perizonium v umění
Zobrazení perizonia v malířství a sochařství se od raného středověku proměňovalo a tvar a řasení bederní roušky Krista slouží k přesnější dataci díla.
- Ukřižování na slonovině (420-430), British Museum
- románský Krucifix (1063), Musée archéologique national de Madrid
- Ukřižování (kolem 1300), Giotto di Bondone
- Přemyslovský krucifix (1. pol. 14. stol.), Královská kanonie premonstrátů na Strahově
- Vyšebrodský cyklus - Ukřižování (1345-1350), Národní galerie v Praze
- Ukřižovaný z Třeboně (1380), detail perizonia, Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou
- Ukřižování z Nových Sadů (1420), Mistr Rajhradského oltáře, Národní galerie v Praze
- Oltář s Nejsvětější Trojicí, Mistr Litoměřického oltáře, Národní galerie v Praze
- Bolestný Kristus z Č. Budějovic (kolem 1515), Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou
- Matyáš Bernard Braun, Ukřižovaný (po 1720), Národní galerie v Praze