Peklo (turistická chata)

První zmínky o vsi Jestřebí a o osadě v údolí Pekla jsou z 15. století.[3][4] Poblíž soutoku Metuje a Olešenky byly původně dva mlýny, nejstarší zmínka o mlýnu „Pekelec“ se váže k roku 1527.[5] První zaznamenané jméno mlynáře z mlýna na Olešence, zvaného „Peklo“ nebo „Pekelec“, je ze 17. století. Je uváděn jako Jiřík Čejka, první mlynář z „Pekelskyho mlejna“. Koncem první poloviny 18. století Čejkovi mlýn pronajali rodině Šafářových, která zde hospodařila do 19. století.[6]

Někdejší mlýn, stejně jako zámek v Novém Městě nad Metují, patřil od roku 1908 textilnímu průmyslníkovi Josefu Bartoňovi, který byl v roce 1912 povýšen do šlechtického stavu s titulem „rytíř“ a predikátem „z Dobenína“.[5] Bartoňové pověřili známého architekta slovinského původu Dušana Jurkoviče vypracováním plánu přestavby mlýna, která byla realizovaná v letech 1908–1909.[6][7] Jako datum dokončení stavby se v Památkovém katalogu NPÚ uvádí rok 1910.[2] V téže době Dušan Jurkovič prováděl úpravy interiéru a zámecké zahrady novoměstského zámku. Chata v údolí Pekla se záhy stala významným turistickým cílem.[5]

Turistická chata, stojící u říčky Olešenky před jejím soutokem s Metují je téměř ze všech stran obklopená územím přírodní rezervace Peklo u Nového Města nad Metují.[8]

Chata je stavba na obdélném půdorysu se dvěma křídly a s úzkou verandou před průčelím. Střední část objektu je jednopatrová s pavlačí, na kterou napravo navazuje přízemní křídlo a roubená veranda. Střed budovy je zděný, obložený roubenou vazbou. Střecha domu je valbová, krytá šindelem, ve střední části zvýšená, na jejím vrcholu jsou dvě korouhve. Nad pavlačí v průčelí domu je roubený štít. Zadní trakty, které jsou postaveny souběžně na zděném přízemí, mají roubené štíty. Vzadu za chatou směrem k Olešence je menší rybník, u něhož je malé stavidlo. Před restaurací stojí stolky z mlýnských kamenů. Objekt je zvenčí i zevnitř doplněn plastikami čertů.[2]

• Turistickou chatu v Pekle navštívilo mnoho významných osobností své doby, jako například byli Alois Jirásek, Jan Masaryk, Edvard Beneš,[5] kancléř Přemysl Šámal, Jiří Guth Jarkovský nebo herec Národního divadla Eduard Vojan.[3]
• Do zdejšího prostředí umístil Alois Jirásek děj své povídky „V Pekle“.

• 
  Ústí Olešenky do Metuje
• 
  Celkový pohled na Jurkovičovu chatu
• 
  Strop v restauraci Peklo
• 
  Splav se stavidlem za turistickou chatou
• 
  Chalupy u Olešenky před soutokem s Metují