Hóšea

Hóšea (hebrejsky: הוֹשֵׁעַ‎, Hošea), v českých překladech Bible přepisováno též jako Ozeáš či Ozee, byl posledním a v pořadí devatenáctým králem Severního izraelského království. Jeho jméno se vykládá jako „Hospodin vysvobodil“.[1] Dle názoru moderních historiků a archeologů vládl asi v letech 732 až 724 př. n. l.[2] Podle kroniky Davida Ganse by však jeho kralování mělo spadat do let 3187–3205 od stvoření světa neboli do rozmezí let 575–556 před naším letopočtem,[3] což odpovídá 18 letům, kde se ale podle Druhé knihy králů počítá jako jeho vláda pouze 9 konečných let,[4] a sice od vzpoury proti asyrskému králi Šalmaneserovi[5] až do zničení Samaří asyrským králem Sargónem a vyhnání deseti izraelských kmenů mimo své území.[6] Podle Ralbaga nebyla první polovina 18leté vlády Hošey „kralováním v pravém smyslu slova, poněvadž byl jen jakoby soudcem nebo knížetem, dosazeným asyrským králem“.[7]

Hóšea
Narození	759 př. n. l.
Úmrtí	714 př. n. l. (ve věku 44–45 let)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hóšea byl synem jistého Ély. Trůn uchvátil poté, co zosnoval spiknutí proti svému předchůdci Pekachovi, kterého ubil k smrti.[8] Podle všeho jednal s podporou asyrské moci, takže ihned začal platit asyrskému králi tribut. Když si ale uvědomil, že jej tato podpora stojí příliš mnoho, začal hledat pomoc v Egyptě.[9] Když pak přestal platil tribut, vyprovokoval asyrského krále k reakci, jehož výsledkem bylo zničení Severního izraelského království. Obyvatelstvo, které zbylo, bylo ve shodě s asyrskou politikou přestěhováno do Mezopotámie a Médie,[10] a na jejich místo byl přiveden lid z Babylónu a jiných míst tehdejší asyrské říše,[11] který je nyní znám pod označením Samaritáni. Izraelští přesídlenci, kteří si zachovali víru v Hospodina, později zřejmě splynuli s judskými zajatci, kteří byli po pádu Judského království odvedeni do Babylonie a kteří byli označováni jako Židé. O osudu samotného Hóšey chybí bližší informace.