Pavel Verner (novinář)

Absolvoval nejdříve Střední všeobecně vzdělávací škole, maturoval v roce 1965. Poté se stal dopisovatelem ČTK. Od roku 1968 působil v regionálním listu Hlas severu. V roce 1971 z politických důvodů musel novinářskou práci opustit a působil v různých profesích – např. jako knihovník v Aši nebo jako dělník na pile v Západočeských dřevařských závodech, od roku 1981 v Praze jako stavební dělník, mistr, dispečer, noční hlídač. Přitom však vystudoval dálkově Střední průmyslovou školu stavební a v polovině 80. let začal dálková studia na FAMU, která dokončil v roce 1992.

Po revoluci se k novinářské profesi vrátil – působil mj. jako zástupce šéfredaktora Národních listů a časopisu Týden.

Mezi lety 1996 a 2002 zastával funkci místopředsedy Českého centra Mezinárodního PEN klubu.

Člen ČSSD a člen zastupitelstva Prahy 12, kandidát na senátora a vedoucí tiskového oddělení Ministerstva zdravotnictví za ministra Ivana Davida (1998–1999). (O poměrech na ministerstvu zdravotnictví a o ministru I. Davidovi samotném napsal silně skandalizující knihu David a Goliáška, kvůli níž byl – úspěšně – žalován.)

Od roku 2000 do své smrti byl komentátorem deníku Právo; jeho zasvěcené, krásnou češtinou psané komentáře šly vždy do hloubky, nepostrádajíce vtip a nadhled, aniž by se podbízely – to jej činilo jedním z nejoblíbenějších komentátorů (nejen) tohoto listu.

Působil i jako pedagog na fakultě žurnalistiky Univerzity Karlovy a vyučoval tvůrčí psaní na Literární akademii (Soukromá vysoká škola Josefa Škvoreckého).

Byl také frontmanem, houslistou a klavíristou skupiny Madmen.

Je autorem devíti prozaických děl a čtyř divadelních her. Již od svých studentských let přispíval verši do sborníku Divoké víno. Po působení na ministerstvu zdravotnictví napsal kontroverzní knihu David a Goliáška[1]. V roce 2003 přispěl svojí povídkou Jeden den ve střední Evropě do antologie evropských autorů Bezcelní povídky[2].