Pavel Lebeděv

Pocházel z pravoslavné chudé šlechty. Studoval v Nižném Novgorodu kadetský sbor, po jeho dokončení se stal kadetem na Alexandrovské vojenské škole. V roce 1897 nastoupil na Akademii generálního štábu a absolvoval ji v roce 1900 s vyznamenáním.

Na počátku první světové války již byl plukovníkem. Bojoval na východní a severozápadní frontě. V roce 1915 byl povýšen na generálmajora.

V roce 1918 odmítl přistoupit k bělogvardějcům a dobrovolně vstoupil do Rudé armády na osobní pozvání Vladimira Lenina. Zpočátku sloužil jako koordinátor mobilizace, později jako jeden z velitelů. V letech 1923 – 1924 byl členem revoluční vojenské rady.

Podílel se na porážce Kolčaka, Děnikina a Judeniče, je považován za jednoho z tvůrců tzv. Orelsko-Kromské operace z roku 1919, díky níž byl zastaven Děnikin. Po celou dobu občanské války pracoval velmi tvrdě – téměř každý den, domů se vracel ve čtyři hodiny ráno.

V letech 1922 - 1924 byl šéfem vojenské akademie Michaila Frunzeho. V roce 1925 se stal náčelníkem štábu a zástupcem velitele ukrajinského vojenského okruhu Jona Jakiry. Byl členem Všeukrajinského ústředního výkonného výboru. Zemřel v Charkově.

Na jeho počest je v Charkově pojmenována ulice.