Pavol Florek

Studoval na gymnáziu v Trstené, Levoči a Podolínci, kde maturoval roku 1915. Následně studoval historii a latinu, později rovněž zeměpis na Budapešťské univerzitě a od roku 1918 na Univerzitě Karlově v Praze. Pracoval jako středoškolský profesor v Košicích, Dolním Kubíně, Rimavské Sobotě a Martinu. Po dva roky byl úředníkem ministerstva školství a národní osvěty.[2]

Povoláním byl profesor. Podle údajů z roku 1935 bydlel v Turčianském Sv. Martinovi.[3]

V parlamentních volbách v roce 1935 získal mandát v Národním shromáždění za Autonomistický blok, jehož vznik iniciovala Hlinkova slovenská ľudová strana. Poslanecké křeslo si oficiálně podržel do zrušení parlamentu roku 1939.[4]

V prosinci 1938 byl zvolen ve volbách do Sněmu Slovenskej krajiny.[5]

Angažoval se v Muzeální slovenské společnosti.[6] Byl činný i jako regionální historik. Zaměřoval se na dějiny regionu Turiec. Od roku 1936 redigoval Sborník Matice slovenské. Od roku 1940 působil ve funkci předsedy Svazu slovenských muzeí a správce Slovenské národní knihovny.[2]

V roce 1945 emigroval do Rakouska a pak do Itálie. Roku 1947 se ovšem vrátil do Československa.[2]

Po roce 1948 pracoval jako dělník v Martině, v období let 1955–1956 byl archivářem a knihovníkem Státní mincovny v Kremnici. V roce 1956 se stal zaměstnancem knihovnického oddělení Matice slovenské v Martinu.[2]