Pavel Štern

Pavel Štern (* 9. června 1966) byl v letech 20012014 ředitelem Probační a mediační služby ČR a od února do června 2014 náměstkem ministryně spravedlnosti ČR.

Mgr. Pavel Štern
Náměstek
ministryně spravedlnosti ČR
Ve funkci:
únor 2014  17. června 2014
1. ředitel
Probační a mediační služby ČR
Ve funkci:
leden 2001  2014
Předchůdceinstituce vznikla
NástupceJitka Čádová

Narození9. června 1966 (55 let)
Československo Československo
Alma materUniverzita Karlova v Praze
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život

Vystudoval sociální práci na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (promoval v roce 1995 a získal tak titul Mgr.).

Následně v letech 19961999 pracoval jako probační úředník Obvodního soudu pro Prahu 2, krátce působil na Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR.

V roce 2001 se stal ředitelem nově zřízené Probační a mediační služby ČR. Tuto funkci zastával do začátku roku 2014.

Po nástupu ministryně spravedlnosti Heleny Válkové se stal v únoru 2014 jakožto nominant ČSSD jejím náměstkem pro vězeňství a trestní politiku.[1] V červnu 2014 se dostal do sporu s ministryní kvůli tendru na elektronické náramky pro domácí vězně. Odmítl jí totiž dát o průběhu řízení podrobnější informace, na které podle něj neměla nárok. Následně se obrátil na protikorupční policii. Válková tendr zrušila kvůli pochybnostem o transparentnosti a dne 17. červnu 2014 Šterna z funkce náměstka odvolala.[2]

Je synem novináře a publicisty Jana Šterna (1924–2012) a vnukem významného prvorepublikového sociálního demokrata a odborníka na sociální problematiku Evžena Šterna (1889–1942).[3]

Reference

  1. Štern dlouhá léta vedl probační službu, náměstkem je od února [online]. vz24.cz, 2014-06-17 [cit. 2014-06-18]. Dostupné online.
  2. Náměstek Štern si stěžoval na ministryni Válkovou na policii. Ta jej odvolala [online]. iHNed.cz, 2014-06-18 [cit. 2014-06-18]. Dostupné online.
  3. Další náměstek na spravedlnosti na odstřel? [online]. Česká televize, 2014-06-17 [cit. 2014-06-18]. Dostupné online.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.