Patokryje

Patokryje (německy Patokrey) je obec, která se nachází v okrese Most v Ústeckém kraji. Leží asi pět kilometrů východně od centra města Mostu na pravém břehu říčky Srpiny, která spolu se železniční tratí odděluje Patokryje od sousedních Obrnic. Žije zde 441[1] obyvatel.

Patokryje
Obecní úřad
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
LAU 2 (obec)CZ0425 567345
Pověřená obec a obec s rozšířenou působnostíMost
Okres (LAU 1)Most (CZ0425)
Kraj (NUTS 3)Ústecký (CZ042)
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice50°30′0″ s. š., 13°42′19″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel441 (2022)[1]
Rozloha2,63 km²
Katastrální územíPatokryje
Nadmořská výška221 m n. m.
PSČ434 01
Počet domů157 (2021)[2]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ1
Kontakt
Adresa obecního úřaduPatokryje 35
434 01 Most 1
[email protected]
StarostaKarel Řehák
Oficiální web: www.patokryje.cz
Patokryje
Další údaje
Kód obce567345
Kód části obce118303
Geodata (OSM)OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Název

Název vesnice je má význam ves patokryjů, tj. lidí, kteří strachy utíkají a kryjí si paty.[3] V historických pramenech se jméno vsi objevuje ve tvarech: Potokre (1342), Pothakre (1382),[4] Patokryg (1400), Patokry (1404), Patoryg (1404), v Patokrajích (1492), z Pastokrche (1511), z Patokraj (1543), z Patokrej (1553), na tvrzi Patokrajích (1553), na Patokyjích (1615), Patokrey (1787) a Pattogrö nebo Patokrey (1833).[3]

Historie

První písemná zmínka o Patokryjích pochází z roku 1342,[4] ovšem toto datum je sporné. Zcela bezpečně je v roce 1378 zmiňován jako majitel zdejší tvrze vladyka Pešek z Patokryj. V 15. století zde sídlil rod z Duban. V letech 1568–1613 ves vlastnili Manvicové Razičtí ze Vchynic. Po nich byl majitelem Bernard z Elznic. Jemu byl však majetek posmrtně konfiskován za účast ve stavovském povstání. V roce 1623 ves koupili Lobkovicové, kteří ji začlenili do svého panství Bílina, jehož součástí zůstaly Patokryje až do konce patrimoniální správy v roce 1848. Po roce 1850 se staly osadou obce Želenice. V roce 1907 se osamostatnily. Fara a škola pro Patokryje byly v Českých Zlatníkách. Patokryje v letech 18501935 patřily do okresu Teplice, v letech 1935–1960 do okresu Bílina a od roku 1960 jsou součástí okresu Most.

Obyvatelstvo

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 373 obyvatel (z toho 171 mužů), z nichž bylo 152 Čechoslováků, 218 Němců, dva Židé a jeden cizinec. Kromě dvou členů církve československé, pěti židů a 63 lidí bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi.[5] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 516 obyvatel: 274 Čechoslováků, 229 Němců, tři Židy, jednoho příslušníka jiné národnosti a devět cizinců. Převažovala římskokatolická většina, ale žilo zde také sedm evangelíků, 31 členů československé církve, tři židé, dva příslušníci jiných nezjišťovaných církví a sedmdesát lidí bez vyznání.[6]

Vývoj počtu obyvatel a domů místní části Patokryje[7][8]
18691880189019001910192119301950196119701980199120012011
Obyvatelé 182195209281313373516332338289200342402412
Domy 3236373945499293797669115133151

Obecní symboly

Patokryje získaly právo užívat obecní znak a vlajku na základě rozhodnutí předsedy Poslanecké sněmovny č. 17 ze dne 18. března 2003.[9]

Znak

Červeno-zlato-modře dvakrát polcený štít. Vpravo nahoře stříbrná chmelová šištice, uprostřed pod sebou tři nohy po kotník palcem kosmo dolů přirozené barvy, s modrým krytem paty upevněným přes nárt, prostřední kryt s modrou tříhrotou ostruhou. Vlevo nahoře zlatý vinný hrozen.

Vlajka

List tvoří tři svislé pruhy, červený, žlutý a modrý. Ve žlutém pruhu noha po kotník palcem k dolnímu cípu, s modrým krytem paty s tříhrotou ostruhou upevněným přes nárt. Poměr šířky k délce listu je 2:3.

Pamětihodnosti

Tvrz na kopci

Odkazy

Reference

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 - otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  3. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek III. M–Ř. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1951. 632 s. Heslo Patokryje, Patokrey, s. 328.
  4. SVOBODA, Jan; ŠMILAUER, Vladimír. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek V. Dodatky. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1960. 676 s. Heslo Patokryje, s. 252.
  5. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 206.
  6. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 58.
  7. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 408, 409.
  8. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 311.
  9. Obecní znak a vlajka

Literatura

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.