Patokryje
Patokryje (německy Patokrey) je obec, která se nachází v okrese Most v Ústeckém kraji. Leží asi pět kilometrů východně od centra města Mostu na pravém břehu říčky Srpiny, která spolu se železniční tratí odděluje Patokryje od sousedních Obrnic. Žije zde 441[1] obyvatel.
Patokryje | |
---|---|
Obecní úřad | |
znakvlajka | |
Lokalita | |
Status | obec |
LAU 2 (obec) | CZ0425 567345 |
Pověřená obec a obec s rozšířenou působností | Most |
Okres (LAU 1) | Most (CZ0425) |
Kraj (NUTS 3) | Ústecký (CZ042) |
Historická země | Čechy |
Zeměpisné souřadnice | 50°30′0″ s. š., 13°42′19″ v. d. |
Základní informace | |
Počet obyvatel | 441 (2022)[1] |
Rozloha | 2,63 km² |
Katastrální území | Patokryje |
Nadmořská výška | 221 m n. m. |
PSČ | 434 01 |
Počet domů | 157 (2021)[2] |
Počet částí obce | 1 |
Počet k. ú. | 1 |
Počet ZSJ | 1 |
Kontakt | |
Adresa obecního úřadu | Patokryje 35 434 01 Most 1 [email protected] |
Starosta | Karel Řehák |
Oficiální web: www | |
Patokryje | |
Další údaje | |
Kód obce | 567345 |
Kód části obce | 118303 |
Geodata (OSM) | OSM, WMF |
multimediální obsah na Commons | |
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Název
Název vesnice je má význam ves patokryjů, tj. lidí, kteří strachy utíkají a kryjí si paty.[3] V historických pramenech se jméno vsi objevuje ve tvarech: Potokre (1342), Pothakre (1382),[4] Patokryg (1400), Patokry (1404), Patoryg (1404), v Patokrajích (1492), z Pastokrche (1511), z Patokraj (1543), z Patokrej (1553), na tvrzi Patokrajích (1553), na Patokyjích (1615), Patokrey (1787) a Pattogrö nebo Patokrey (1833).[3]
Historie
První písemná zmínka o Patokryjích pochází z roku 1342,[4] ovšem toto datum je sporné. Zcela bezpečně je v roce 1378 zmiňován jako majitel zdejší tvrze vladyka Pešek z Patokryj. V 15. století zde sídlil rod z Duban. V letech 1568–1613 ves vlastnili Manvicové Razičtí ze Vchynic. Po nich byl majitelem Bernard z Elznic. Jemu byl však majetek posmrtně konfiskován za účast ve stavovském povstání. V roce 1623 ves koupili Lobkovicové, kteří ji začlenili do svého panství Bílina, jehož součástí zůstaly Patokryje až do konce patrimoniální správy v roce 1848. Po roce 1850 se staly osadou obce Želenice. V roce 1907 se osamostatnily. Fara a škola pro Patokryje byly v Českých Zlatníkách. Patokryje v letech 18501935 patřily do okresu Teplice, v letech 1935–1960 do okresu Bílina a od roku 1960 jsou součástí okresu Most.
Obyvatelstvo
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 373 obyvatel (z toho 171 mužů), z nichž bylo 152 Čechoslováků, 218 Němců, dva Židé a jeden cizinec. Kromě dvou členů církve československé, pěti židů a 63 lidí bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi.[5] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 516 obyvatel: 274 Čechoslováků, 229 Němců, tři Židy, jednoho příslušníka jiné národnosti a devět cizinců. Převažovala římskokatolická většina, ale žilo zde také sedm evangelíků, 31 členů československé církve, tři židé, dva příslušníci jiných nezjišťovaných církví a sedmdesát lidí bez vyznání.[6]
1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Obyvatelé | 182 | 195 | 209 | 281 | 313 | 373 | 516 | 332 | 338 | 289 | 200 | 342 | 402 | 412 |
Domy | 32 | 36 | 37 | 39 | 45 | 49 | 92 | 93 | 79 | 76 | 69 | 115 | 133 | 151 |
Obecní symboly
Patokryje získaly právo užívat obecní znak a vlajku na základě rozhodnutí předsedy Poslanecké sněmovny č. 17 ze dne 18. března 2003.[9]
Znak
Červeno-zlato-modře dvakrát polcený štít. Vpravo nahoře stříbrná chmelová šištice, uprostřed pod sebou tři nohy po kotník palcem kosmo dolů přirozené barvy, s modrým krytem paty upevněným přes nárt, prostřední kryt s modrou tříhrotou ostruhou. Vlevo nahoře zlatý vinný hrozen.
Vlajka
List tvoří tři svislé pruhy, červený, žlutý a modrý. Ve žlutém pruhu noha po kotník palcem k dolnímu cípu, s modrým krytem paty s tříhrotou ostruhou upevněným přes nárt. Poměr šířky k délce listu je 2:3.
Pamětihodnosti
- Smírčí kříž u čp. 75
- Tvrz Patokryje, na počátku 17. století zpustla a dnes je přestavěna
- Barokní kaple z roku 1741, dnes zbořená
- Pomník padlým ve druhé světové válce na návsi
Odkazy
Reference
- Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
- Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 - otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
- PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek III. M–Ř. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1951. 632 s. Heslo Patokryje, Patokrey, s. 328.
- SVOBODA, Jan; ŠMILAUER, Vladimír. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek V. Dodatky. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1960. 676 s. Heslo Patokryje, s. 252.
- Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 206.
- Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 58.
- Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 408, 409.
- Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 311.
- Obecní znak a vlajka
Literatura
- JANÁČ, Marek; TUMLÍŘ, Pavel; HARVALÍK, Milan. Divnopis 2. Praha: Radioservis, 2008. 310 s. ISBN 978-80-86212-61-6. Kapitola Patokryje, s. 192–194.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Patokryje na Wikimedia Commons
- Encyklopedické heslo Patokryje v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
- Oficiální stránky
- Patokryje v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)