Vrabec domácí

Vrabec domácí (Passer domesticus) je malý zástupce čeledi vrabcovitých a nejrozšířenější žijící pták na světě,[2][3] vyskytující se na velkém území Eurasie a uměle vysazený v Americe, subsaharské Africe, Austrálii a na Novém Zélandu (viz mapka níže). Pochází pravděpodobně z Malé Asie nebo Arabského poloostrova a do Evropy se dostal již před tisíci lety.[4][2] Podobně jako kos černý se i vrabec domácí skvěle přizpůsobil životu ve městech a donedávna šlo o typického obyvatele oblastí obývaných člověkem, který mu poskytoval úkryt a potravu. Ovšem v poslední době na řadě míst z nejasných příčin vymizel. Mohla by za tím být ptačí malárie.[5]

Vrabec domácí
Samec
Stupeň ohrožení podle IUCN

málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádpěvci (Passeriformes)
Čeleďvrabcovití (Passeridae)
Rodvrabec (Passer)
Binomické jméno
Passer domesticus
(Linné, 1758)
Rozšíření vrabce domácího:
Tmavě zelená= původní rozsah rozšíření
Světle zelená = oblasti, kam byl vrabec domácí uměle vysazen.
Rozšíření vrabce domácího:
Tmavě zelená= původní rozsah rozšíření
Světle zelená = oblasti, kam byl vrabec domácí uměle vysazen.
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Samice
Mladý vrabec

Popis
  • Délka těla: 14–15 cm
  • Rozpětí křídel: 21 cm
  • Hmotnost: 30 g

Vrabec domácí se z dálky jeví jako poměrně nenápadný zavalitý pták, ale při bližším pohledu zjistíme, že zvláště samec je poměrně pestře zbarvený. Má krátký zobák, poměrně dlouhá křídla a krátký ocas. Mezi jednotlivými pohlavími je znatelně vyvinutý sexuální dimorfismus. Samec má špinavě šedou břišní část těla, svrchní stranu hnědou v různých odstínech s černými skvrnami a jednou větší bílou v úrovni hrdla. Od samice jej rozeznáme také díky černé skvrně na hrdle a černému proužku na hrdle. Samice jsou znatelně méně nápadné, šedohnědé, svrchu tmavší. Mladí ptáci jsou zbarveni stejně jako samice. V létě mají obě pohlaví modročerný zobák a hnědé končetiny, v zimě zobák nažloutle hnědý. V Česku si jej můžeme snadno splést s menším a štíhlejším vrabcem polním, který má na rozdíl od vrabce domácího kaštanově hnědou čepičku a černou skvrnu na lících. Samice vrabce se nazývá vrabčice a mládě vrabče.

Chování

Vrabec domácí je stálý druh. Celoročně žije v početných, mnohdy i několikasetčlenných hejnech. Dospělci se živí především rostlinnou stravou (semeny, částmi rostlin), příležitostně krmením pro hospodářská zvířata nebo odpadky z domácnosti, mláďata krmí drobným hmyzem.

Ozývá se širokou škálou švitořivých zvuků (příklad lze vidět v hlasové ukázce níže). Tokající samec např. vydává řadu dlouhých švitořivých tónů jako „čilp čef čilp“, v období hnízdění se často ozývají dlouhým „čurr“.

Ročně má 2 až 4 snůšky. Hnízdo si staví nejčastěji pod okapy, v puklinách ve zdech nebo ve skalách, v břečťanu nebo v jiných hustých popínavých rostlinách na domech, na střešních trámech, pod taškami, na keřích, občas i ve větvích stromů. Hnízda jsou většinou neúhledná a postavená z větviček a vystlaná trávou nebo peřím. Výjimku tvoří pouze hnízda na stromech a keřích, která mají úhlednější kulovitý vzhled.

Často bývá agresivní a zmocňuje se hnízd jiných druhů ptáků, zvláště pak jiřiček, břehulí nebo rorýsů.[zdroj?] I svá hnízda si usilovně brání. Od května do srpna klade 5–6 černě skvrnitých modrobílých nebo bledě zelených vajec o rozměrech 23 × 15 mm. Na vejcích sedí oba rodiče po dobu 13–14 dní a mláďata opouštějí hnízdo po 17 dnech života.

Hlasový projev

V období páření samci a samice volají jemnými, protaženými nosovými zvuky, samice používají opakované „djie“, zatímco samčí kopulační volání je šeptané „iag iag“. Kromě toho mají několik verzí běžného "čimčarání", závislého na situaci ohrožení nebo naopak uspokojení. Jeho trvání, gradace a modulace podtónu mohou být zcela odlišné. Typický je sborový projev celého hejna, sedícího v keři.

Vrabec domácí
Zpěv vrabce domácího
Problémy s přehráváním? Nápověda.

Výskyt a početnost v Česku

V Česku jej nalezneme na celém území, od nížin až po hory. Během posledních let byl v celé Evropě zaznamenán pokles vrabců domácích, v některých státech (Nizozemí, Spojené království) i značný. V letech 2001–2003 v Česku hnízdilo odhadem 2,8–5,6 milionu párů.[6]

Ocenění

Poddruhy

U vrabce domácího rozeznáváme asi 12 poddruhů.[8]

  • Passer domesticus bactrianus
  • Passer domesticus biblicus
  • Vrabec domácí eurasijský (Passer domesticus domesticus)
  • Passer domesticus hufufae
  • Passer domesticus hyrcanus
  • Passer domesticus indicus
  • Vrabec domácí italský (Passer domesticus italiae)
  • Passer domesticus niloticus
  • Passer domesticus parkini
  • Passer domesticus persicus
  • Passer domesticus rufidorsalis
  • Passer domesticus tingitanus

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků House Sparrow na anglické Wikipedii a Wróbel domowy na polské Wikipedii.

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. Archivovaná kopie. www.oa.svitavy.cz [online]. [cit. 2008-03-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-03-25.
  3. www.nabluebirdsociety.org [online]. [cit. 14-03-2008]. Dostupné v archivu pořízeném dne 28-09-2007.
  4. Dariusz Graszka-Petrykowski: Ptaki, KDC, Varšava 2005, s. 276
  5. https://phys.org/news/2019-07-avian-malaria-drastic-decline-london.html - Avian malaria behind drastic decline of London's iconic sparrow?
  6. Šťastný K., Bejček V., Hudec K.: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v ČR 2001–2003. Aventinum, 2006.
  7. (německy)Der Haussperling, Vogel des Jahres 2002 Archivováno 1. 8. 2014 na Wayback Machine
  8. http://www.biolib.cz/cz/taxon/id8993/

Literatura

ŠŤASTNÝ, Karel a DRCHAL, Karel. Naši pěvci. Praha: Státní zemědělské nakl.; Státní pedag. nakl., 1984. 174 s. Edice Lesnictví myslivost a vodní hospodářství.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.