Pier Paolo Pasolini

Pier Paolo Pasolini [pazolíny] (5. března 1922, Bologna, Itálie - 2. listopadu 1975, Ostia, Itálie) byl italský básník, spisovatel, scenárista, novinář, filozof, režisér a herec. Byl významnou osobností veřejného a politického života a jeho účast v něm vyvolávala četné kontroverze.

Pier Paolo Pasolini
Narození5. března 1922
Bologna
Úmrtí2. listopadu 1975 (ve věku 53 let)
Ostia
Příčina úmrtívražda
Povolánífilmový režisér, překladatel, herec, básník, scenárista, novinář, filozof, romanopisec, jazykovědec, dramatik, filmový herec, filmový kritik, spisovatel, autor a režisér
Alma materStátní gymnázium Luigiho Galvaniho
Boloňská univerzita
Významná dílaRagazzi di vita
Teorema
Salò, or the 120 Days of Sodom
The Hawks and the Sparrows
Evanjelium podľa Matúša
OceněníCena za literaturu Viareggio
Nastro d'argento za nejlepší příběh
Jussi Awards 1968
Kinema Junpo
Nastro d'Argento for Best Director
… více na Wikidatech
PříbuzníNico Naldini
Podpis
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Vzdělání získal na Boloňské univerzitě, kde studoval historii a literaturu, po ukončení studií pracoval jako učitel.

Ačkoli pocházel z vojenského, profašisticky orientovaného prostředí, sám se zapojil do antifašistického hnutí a koncem 40. let vstoupil do italské komunistické strany. V 50. letech měl pro svou homosexualitu, ke které se veřejně hlásil, potíže s italskými úřady a vydání jeho knihy Darmošlapové v r. 1955 vyvolalo skandál. I komunistická kritika ji přijala chladně a Pasoliniho později vyloučila ze svých řad. Ten se však nikdy nepřestal považovat za marxistu (nikoliv za komunistu [1]). V 60. letech, když začaly jeho filmy získávat světovou proslulost a sbírat ocenění, se stal pro italskou společnost přijatelnějším.

Dne 2. listopadu 1975 byl v pobřežním městě Ostia nedaleko Říma zavražděn. Za jeho vraždu byl odsouzen sedmnáctiletý Giuseppe Pelosi, jenž v roce 2005 zpochybnil oficiální verzi vyšetřování a naznačil možné politické souvislosti umělcovy smrti.[2] Koncem roku 2014 italské úřady znovu uvažovaly o obnovení vyšetřování na základě testů DNA, o něž požádal Pasoliniho bratranec Guido Mazzon.[3]

Dílo

Literární tvorba

Hrdinové v jeho dílech jsou zpravidla lidé žijící na okraji společnosti, což vedlo k častému používání jazyka lůzy.

  • 1955 - Darmošlapové (Ragazzi di vita) - popis poválečného života mladých italských bezdomovců, kteří si na živobytí vydělávají krádežemi (do češtiny přeložil Zdeněk Frýbort v roce 1975)
  • 1959 - Zběsilý život (Una vita violenta) - tematicky navazuje na Darmošlapy, zde popisuje partu výrostků z římského předměstí, kteří si vydělávají a vedou obdobný život jako hrdinové z předešlé knihy (do češtiny přeložil Radovan Krátký v roce 1965)
  • 1962 - Il sogno di una cosa
  • 1962 - Nečisté skutky - Amado Mio (Atti Impuri - Amado Mio, do češtiny přeložili Jiří Pelán a Irena Kurzová v roce 1999)
  • 1965 - Alì dagli occhi azzurri
  • 1975 - Scritti corsari (Korzárské spisy, eseje, č. v souboru Zuřivý vzdor, Praha 2011)
  • 1976 - Lettere luterane (Luteránské listy, eseje, č. v souboru Zuřivý vzdor, Praha 2011)
  • 1992 - Petrolio - nedokončené dílo

Poezie

Divadelní hry

Celovečerní filmy

Zpočátku byl ovlivněn neorealismem, postupem času začal zpracovávat náboženskou tematiku. Ve svých pozdních filmech pak často zobrazoval násilí, mnohdy sahal i po motivech sadismu a nebál se realistického zobrazování sexu. Pro zvýšení efektu některých scén kombinoval amatérské herce s profesionálními.

  • 1961 - Accattone
  • 1962 - Mamma Roma
  • 1964 - Evangelium sv. Matouše (Il Vangelo secondo Matteo)
  • 1966 - Dravci a vrabci (Uccellacci e uccellini)
  • 1967 - Oidipus král (Edipo re)
  • 1968 - Teoréma (Teorema)
  • 1969 - Médea (Medea)
  • 1969 - Vepřinec (Porcile)
  • 1970 - Dekameron (Il Decameron)
  • 1972 - Canterburské povídky (I Racconti di Canterbury)
  • 1974 - Kytice z tisíce a jedné noci / Arabské noci (Il Fiore delle mille e una notte)
  • 1975 - Salò aneb 120 dnů Sodomy (Salò o le 120 giornate di Sodoma) - adaptace 120 dnů Sodomy, zasazená na konec druhé světové války. V mnoha státech zakázáno cenzurou.

Krátkometrážní a povídkové filmy
  • 1962 - Tvaroh (Ro.Go.Pa.G.) - povídkový film, na němž pracovali s Pasolinim i Rossellini, Gregoretti a Godard
  • 1964 - La Mura di Sana - krátkometrážní dokument ze středního Jemenu
  • 1965 - Il Padre selvaggio
  • 1967 - Le Streghe - povídkový film
  • 1967 - Che cosa sono le nuvole? - krátkometrážní komedie z divadelního zákulisí
  • 1968 - Capriccio all'italiana - povídkový film
  • 1969 - Amore e rabbia - povídkový film

Dokumentární filmy
  • 1963 - Zuřivost (La Rabbia)
  • 1964 - Hovory o lásce (Comizi d'amore)
  • 1964 - Obhlídka exteriérů v Palestině (Sopraluoghi in Palestina per il vangelo secondo Matteo)
  • 1970 - Appunti per una Orestiade africana
  • 1972 - Dodici dicembre 1972

Odkaz

V roce 2014 natočil režisér Abel Ferrara celovečerní film Pasolini pojednávající o Pasoliniho posledních dnech a předčasné násilné smrti v roce 1975. Titulní postavu ztvárnil Willem Dafoe.[4]

V roce 2017 natočil režisér Ludovico Di Martino krátký film Pipinara zachycující další možnou verzi pozadí Pasoliniho smrti.[5]

Odkazy

Reference
  1. zdroj?
  2. Cataldi, Benedetto (2005-05-05): Pasolini death inquiry reopened
  3. PETRŽELKOVÁ, Hedvika; ČTK. Po 40 letech bude obnoveno vyšetřování vraždy režiséra Pasoliniho. Lidovky.cz [online]. 2014-12-05 [cit. 2015-01-30]. Dostupné online.
  4. Pasolini [online]. Česko-Slovenská filmová databáze [cit. 2021-07-29]. Dostupné online.
  5. Pipinara [online]. IMDB [cit. 2021-10-28]. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.