Parlamentní volby v Itálii 1948

Parlamentní volby v Itálii roku 1948 byly historickým mezníkem moderních italských dějin. Konaly se 18. dubna 1948 a volilo se souběžně do Poslanecké sněmovny i do Senátu. Navzdory očekávání mnoha pozorovatelů nasměrovaly volby Itálii do Západního bloku začínající Studené války, když zvítězili pravicoví křesťanští demokraté, a to poměrně drtivě (48,5 % hlasů). Volby byly zejména v USA a Sovětském svazu sledovány s velkým napětím a nervozitou a obě velmoci do italské kampaně prokazatelně zasahovaly. Americký časopis Time v předvečer voleb prorokoval vítězství komunistů, zatažení Itálie do sovětské sféry vlivu a začátek katastrofy - zrudnutí celé Evropy. Nestalo se však ani jedno.

Parlamentní volby v Itálii 1948
StátItálie Itálie
Druh volebparlamentní
Volební termín18. dubna 1948
Předchozí volby1946
Následující volby1953
Volební účast92,2 %
Výsledky
Celkem 574 poslanců v Poslanecké sněmovně a 237 v Senátu
Alcide De GasperiPalmiro TogliattiGiuseppe Saragat
volební lídrvolební lídrvolební lídr
Křesťanská demokracieLidová demokratická frontaSocialistická jednota
předchozí volby
207 mandátů (35,2%)
předchozí volby
nová strana
předchozí volby
nová strana
12 740 042 hlasů8 136 637 hlasů1 858 116 hlasů
48,5 %31,0 %7,1 %
305  mandátů183  mandátů33  mandátů
9836-
Premiér
Před volbamiAlcide De Gasperi,
Křesťanská demokrace
Po volbáchAlcide De Gasperi,
Křesťanská demokrace

Historie

Komunistům se podařilo před volbami dosáhnout "polovičního vítězství" tím, že utvořili (na přání Moskvy) strategickou koalici se sociálními demokraty (Italskou socialistickou stranou), nazvanou Lidová demokratická fronta (Fronte Democratico Popolare per la libertà, la pace, il lavoro). Tato koalice však nezískala takový výsledek, v jaký věřila (31 %). Lidové frontě ubrala důležité hlasy sociálnědemokratická antikomunistická volební koalice zvaná Socialistická jednota (Unità Socialista), tvořená menšími levicovými subjekty, jako byla Italská demokratická socialistická strana Giuseppe Saragata (budoucího italského prezidenta) či novou stranou bývalého předsedy Italské socialistické strany Ivana Mattea Lombarda, který socialisty opustil právě kvůli jejich volební spolupráci s komunisty. Levicová antikomunistická koalice skončila v hlasování třetí, se 7,1 % hlasů.

Pro Italskou socialistickou stranu to byla důležitá lekce, která jí ukázala, že část levicového voličstva si spolupráci s komunisty nepřeje (součet hlasů socialistů a komunistů ve volbách 1946 atakoval 49 procent), že poptávka po čistě sociálnědemokratickém programu je značná, a že spolupráce sociálních demokratů a komunistů nahání hlasy křesťanským demokratů. Již nikdy poté do koalice s komunisty nešla, čelila tak ovšem dilematu, jak při rozštěpení levicového spektra na komunistickou a demokratickou část (navíc v Itálii byli komunisté až do 80. let silnější než sociální demokraté) křesťanské demokraty porazit. To vedlo k dlouhé sérii křesťansko-demokratických premiérů a vlád.

Pravice tradičně zvítězila na severu a na jihu Itálie, levice ve svých baštách ve střední Itálii.

Ostatní strany ve volbách roku 1948, většinou stojící napravo od křesťanských demokratů, dostaly zanedbatelná množství hlasů. Nejúspěšnější z nich byla volební koalice Národní blok (Blocco Nazionale), dominovaná kdysi vlivnou Italskou liberální stranou, která získala 3,82 procent hlasů, ovšem jejích 19 mandátů znamenalo ztrátu 53 parlamentních křesel oproti minulému období. Také všechny ostatní strany, včetně tradiční Italské republikánské strany, oslabily či propadly.

Výsledky

Poslanecká sněmovna

Strana Hlasy % Mandáty ±
Křesťanská demokracie12 740 04248.5305+98
Lidová demokratická fronta (PCIPSI)8 136 63731.0183−36
Socialistická jednota (PSDIUdS)1 858 1167.133Nová
Národní blok (PLIUQ)1 003 7273.819−52
Monarchistická národní strana729 0782.814−2
Italská republikánská strana651 8752.59−14
Italské sociální hnutí526 8822.06Nová
Jihotyrolská lidová strana124 2430.53Nová
Rolnická strana Itálie95 9140.41±0
Sociálně křesťanská strana72 8540.30±0
Sardinská strana akce61 9280.21−1
Národní hnutí pro sociální demokracii56 0960.20Nová
Unie federalistických hnutí52 6550.20Nová
Unionistický lidový blok35 8990.10Nová
Ostatní118 5120.40±0
Neplatné hlasy591,283
Celkem26 855 741100574+18
Voličů v seznamu/účast29,117,27092.2
Zdroj: Ministerstvo vnitra

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 1948 Italian general election na anglické Wikipedii.

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.