Giuseppe Saragat

Giuseppe Saragat (19. září 1898 Turín – 11. června 1988 Řím) byl italský politik. V letech 1964–1971 byl prezidentem Itálie, pátým v historii, 1963–1964 ministrem zahraničních věcí. V období 1946–1947 byl předsedou italského parlamentu.

Giuseppe Saragat
Prezident Itálie
Ve funkci: 29. prosince 1964 – 29. prosince 1971
Předseda vlády	Aldo Moro Giovanni Leone Mariano Rumor Emilio Colombo
Předchůdce	Antonio Segni
Nástupce	Giovanni Leone
Ministr zahraničních věcí Itálie
Ve funkci: 4. prosince 1963 – 22. července 1964
Předseda vlády	Aldo Moro
Předchůdce	Attilio Piccioni
Nástupce	Aldo Moro
Místopředseda vlády Itálie
Ve funkci: 10. února 1954 – 19. května 1957
Předseda vlády	Mario Scelba Antonio Segni
Předchůdce	Attilio Piccioni
Nástupce	Giuseppe Pella
Ve funkci: 1. června 1947 – 27. ledna 1950
Předseda vlády	Alcide De Gasperi
Předchůdce	nově vytvořená funkce
Nástupce	Attilio Piccioni
Stranická příslušnost
Členství	Italská demokratická socialistická strana
Narození	19. září 1898 Turín, Italské království Italské království
Úmrtí	11. června 1988 (ve věku 89 let) Řím, Itálie Itálie
Místo pohřbení	Campo Verano
Choť	Giuseppina Bollani (1926–1961)
Děti	Ernestina Saragat
Alma mater	Turínská univerzita
Profese	politik a diplomat
Ocenění	velkokříž Řádu znovuzrozeného Polska (1965) Nejvyšší řád Kristův (1966) čestný rytíř velkokříže Řádu lázně (1969) velkokříž s řetězem Řádu bílé růže (1971) Řád slona … více na Wikidatech
Podpis
Commons	Giuseppe Saragat
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Po druhé světové válce byl člen Italské socialistické strany. Roku 1947 však stranu opustil a založil Socialistickou dělnickou stranu Itálie (Partito Socialista dei Lavoratori Italiani), která byla později přejmenována na Italskou socialistickou demokratickou stranu (Partito Socialista Democratico Italiano). Saragat byl až do své smrti jejím neformálním lídrem (oficiálně jí předsedal v letech 1947–1954, 1957–1964 a roku 1976). Strana sehrávala důležitou roli v poválečném italském politickém systému, protože byla koaličním partnerem křesťanských demokratů (Democrazia Cristiana), kteří dlouho odmítali spolupracovat s Italskou socialistickou stranou.