Paříž–Roubaix

Paříž–Roubaix je jednorázový cyklistický závod, který se jezdí v severní Francii nedaleko belgických hranic. Od svého počátku v roce 1896 až do roku 1967 byl start v Paříži a cíl v Roubaix (odtud název), od roku 1968 se start posunul do města Compiègne, asi 60 km severovýchodně od centra Paříže, zatímco cíl je stále v Roubaix. Závod patří mezi nejznámější cyklistické závody, je zařazen do volné kategorie evropské monumentální klasiky, je součástí seriálu závodů UCI. Jeho specialitou jsou dlouhé úseky silnic s povrchem z dlažebních kostek, podobně jako další dva jarní klasické závody Kolem Flander a Gent-Wevelgem. Závod bývá označovaný jako Peklo severu (protože po 1. světové válce vedla jeho trasa podél bývalých frontových linií[1]), pekelná neděle, Queen of Classics nebo La Pascale: Velikonoční závod. Závod se jede tradičně každý rok v polovině dubna.

Paříž–Roubaix
Silnice, na kterých se jede závod Paříž–Roubaix
Originální název	Paris-Roubaix
Země	Francie
Termín	duben
Typ	jednorázový
Ředitel závodu	Jean-François Pescheux
Pořadatel závodu	ASO
Historie
První ročník	1896
První vítěz	Josef Fischer
Nejvíce vítězství	4 –  Roger De Vlaeminck Tom Boonen
Poslední vítěz	Dylan van Baarle

První ročník se pořádal v roce 1896, u příležitosti otevření nového velodromu v Roubaix, na popud podnikatele Théodora Vienna. Paříž–Roubaix je jedním z nejstarších cyklistických závodů. Od roku 1977 dostává vítěz závodu Paříž–Roubaix cenu ve tvaru dlažební kostky. Trasa závodu vede po úzkých dlážděných silnicích mezi poli, což při deštivém počasí způsobuje množství bláta a ještě více zvyšuje obtížnost. Pro tento závod jsou vyvinuta i speciální kola odolná proti otřesům, i přesto dochází k častým pádům a mechanickým závadám na kolech. - I přes velkou slávu závodu někteří slavní cyklisté v historii považovali závod pro jeho obtížnost za nepovedený žert. V historii závodu došlo i k několika problematickým situacím a kontroverzním diskvalifikacím. V roce 1983 vznikla skupina nadšenců, Les Amis de Paris-Roubaix, kteří se starají o údržbu povrchu silnic, tak aby byla zachovaná jeho obtížnost a zároveň i bezpečnost pro jezdce.