Francesco Moser

Od roku 1973 jezdil profesionálně, vyhrál závod s hromadným startem na mistrovství světa v silniční cyklistice v roce 1977, v letech 1976 a 1978 byl druhý. Díky svému přehledu o dění v pelotonu získal přezdívku Šerif, jeho nejsilnější zbraní byly časovky.[1] Stal se celkovým vítězem na Giro d'Italia v roce 1984, třikrát byl druhý a dvakrát třetí. Bodovací soutěž vyhrál v letech 1976, 1977, 1978 a 1982, získal 23 etapových prvenství a padesát etap odjel v růžovém trikotu vedoucího jezdce. Celkově vyhrál ve své kariéře 273 závodů, v této statistice je historicky nejlepším italským jezdcem a pátým na světě.[2] Třikrát byl mistrem Itálie v silniční cyklistice (1975, 1979, 1981), třikrát po sobě vyhrál klasický závod Paříž - Roubaix (1978 až 1980), dvakrát Giro di Lombardia (1975 a 1978), Paříž-Tours 1974, Giro del Piemonte 1974, Valonský šíp 1977, Züri-Metzgete 1977, Gent–Wevelgem 1979, Milán–Turín 1983 a Milán – San Remo 1984. Na Tour de France 1975 vyhrál dvě etapy, jel ve žlutém trikotu a nakonec byl sedmý, získal bílý trikot. V roce 1978 vyhrál etapový závod Kolem Katalánska a v letech 1980 a 1981 Tirreno–Adriatico. Devětkrát získal cenu Giglio d'Oro pro italského cyklistu roku.

Věnoval se také dráhové cyklistice, byl mistrem světa ve stíhacím závodě jednotlivců v roce 1976 a o tři roky později získal stříbro. V roce 1984 vytvořil ve vysokohorském prostředí v Ciudad de México světový rekord v hodinovce výkonem 51,151 km.[3] V roce 2000 však byl jeho rekord zrušen, protože ho dosáhl na nestandardním bicyklu s diskovými koly.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Francesco Moser na Wikimedia Commons
• Cycling Archives
• Cycling Hall of Fame