Parc floral de Paris

V 19. století sloužil Vincenneský lesík jako vojenské cvičiště. Napoleon III. v roce 1860 převedl lesík na město Paříž a tak zde vznikl lesopark na způsob Bois de Boulogne.

Na konci 60. let 20. století se hledalo místo pro uspořádání Třetí mezinárodní květinové výstavy. Návrhem a realizací následného parku byl pověřen krajinářský architekt Daniel Collin.

Pro budoucí park byly vybrány bývalé vojenské pozemky, které byly zcela přetvořeny. Zůstaly pouze stávající borovice a modříny. Před samotnou výsadbou trvaly pozemní práce 15 měsíců. Parc floral byl otevřen v roce 1969[1] a se svými téměř 31 ha je největším pařížským parkem vytvořeným od konce Druhého císařství. Od roku 1998 je součástí městské botanické zahrady.

Park na jaře

Architektura parku byla lehce inspirována japonským stylem, který zpopularizovaly v té době olympijské hry v roce 1964 v Tokiu. Stoupající střecha restaurace a vlny z dlažebních kostek u jižního vchodu připomínají olympijský stadion v Yoyogi v Tokiu. Způsob propojení 28 pavilonů a zahradních teras připomíná architekturu císařského paláce Kacura v Kjótu. Také převislé střechy, chodníky zpola ponořené do vegetace a konstrukce pavilonů upomínají na tento model.

V parku se nachází unikátní kolekce 650 různých kosatců. V parku se mísí několik rostlinných témat: louky, vodní plochy s fontánou, květinové údolí, borovice a azalky, rododendrony a kamélie. V parku roste 7951 taxonů – květiny, cibuloviny a stromy, včetně národních sbírek pelargónií a kosatců a rovněž kapradiny a pivoňky.

V parku se každoročně na podzim pořádá mezinárodní soutěž v jiřinách a na jaře zde kvete přes 250 druhů tulipánů.

V parku je také sál, který slouží pro výstavy a další akce. V rámci rozvoje parku jsou zde pravidelně umisťovány sochy mladých umělců. Park má dvě restaurace, divadelní amfiteátr a loutkové divadlo a rovněž velké hřiště pro děti.