Paolo Pulici

Paolo Pulici (27. duben 1950, Roncello, Itálie) je bývalí italský fotbalový útočník. S celkovým počtem 172 branek v dresu Turína je nejlepším střelcem tohoto klubu. V roce 2014 byl uveden do síně slávy Turína.[1]

Paolo Pulici
V roce 1970
Osobní informace
Datum narození	27. dubna 1950 (71 let)
Místo narození	Roncello, Itálie
Výška	177 cm
Hmotnost	74 kg
Přezdívka	Puliciclone, Pupi
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Pozice	Fotbalový útočník
Mládežnické kluby*
1965–1967 1967–1968 Legnano Turín
Profesionální kluby*
Roky Klub Záp. (góly) 1966–1967 1967–1982 1982–1983 1983–1985 Legnano Turín Udinese Fiorentina 00100(0) 3350(134) 02600(5) 04000(3)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly) 1969–1972 1973–1978 Itálie U21 Itálie 0090(5) 0190(5)
Úspěchy
1. italská fotbalová liga 1975/76 Turín
Další informace
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V mládí se hlásil do klubu Interu, jenže jeho nechtěli.[2] A tak se rozhodl hrát do Legnana. Tady odehrál jedno utkání v sezoně 1966/67 ve třetí lize. V následující sezoně jej koupil Turín. V prvních čtyřech sezonách odehrál 79 ligových zápasů, v nichž dal pouze 9 branek

V roce 1972 jej trenér dokonce vyřadil ze sestavy na dobu dvou měsíců, věnovaných zdokonalování individuální techniky s pomocí techniků mládežnického sektoru. To mu pomohlo a dosáhl 17 gólů. Stal se spolu Riverou a Savoldim nejlepší střelcem ligy. Nejlepším střelcem se stal ještě dvakrát (1974/75, 1975/76). S klubem vyhrál v sezoně 1975/76 svůj jediný titul v lize a jednou vyhrál italský pohár (1970/71). Se spoluhráčem Grazianim vytvořil výborné střelecké duo.[3] Od sezony 1979/80 již střelecky uvadal a tak po 15 letech a celkem 436 odehraných utkání ve kterých vstřelil 172 branek odešel v roce 1982 do Udinese. Tady vydržel sezonu a poté přestoupil do Fiorentiny, kde v roce 1985 ukončil kariéru. Celkem v nejvyšší lize odehrál 400 utkání a vstřelil 142 branek.

Za reprezentaci odehrál 19 utkání a vstřelil 5 branek. První zápas odehrál 31. března 1973 proti Lucembursku (5:0).[4] Byl i na dvakrát na MS (1974, 1978), ale neodehrál tady žádné utkání.