Fronta národního odporu

Detailní pohled na území odboje v Pandžšíru (růžová) během ofenzívy Tálibánu v srpnu 2021

Pandžšírský konflikt
konflikt: konflikt v Afghánistánu
Bojovníci Tálibánu v Pandžšíru 11. září 2021
trvání: 17. srpna 2021 – současnost místo: province Pandžšír, Parván, Baghlán, Vardak a Dájkundí v Afghánistánu výsledek: probíhá Tálibán ovládl většinu údolí Pandžšír
strany
Islámský emirát Afghánistán (Tálibán) Al-Káida Al-Káida (údajně dle odporu) podpora: Pákistán Pákistán	zbytky IRA Fronta národního odporu
velitelé
Hajbatulláh Achúndzáda Muhammad Yaqoob Abdul Ghání Baradar Kari Fasihuddín Maulawi Mohammed Faruq	Amrulláh Sálih Ahmad Masúd Bismilláh Chán Ahmad Zia Masúd Yasin Zia Fahim Dašty † Hamid Saifi generál Abdul Wadud † Saleh Mohammed Registani † generál Munib Amiri † Gul Haider Chán †
síla
60 000–260 000 z Islámské obranné síly Afghánistánu a příslušníků různých milic: protalibánští Hazárové protalibánští Tádžikové cizí mudžáhidé, z nichž někteří mohou být napojení na Al-Káidu	2 000–10 000 odpůrců Tálibánu z milic a zbytků afghánských bezpečnostních sil cca 9 000 bojujících za A. Masúda (dle jeho prohlášení) protitalibánské milice Hazárů ve Vardaku a Dájkundí, neznámý počet příslušníků milic okolo Pandžšíru
ztráty
(údaj z 6. 9. 2021) více než 950 mrtvých mrtvých dle odporu, více než 1 000 zajatců dle odporu	(údaj z 6. 9. 2021) těžké ztráty velké množství zajatců mnoho vozidel a zbraní ukořistněno

V srpnu 2021, po pádu Kábulu, bylo oznámeno, že velký počet protitálibánských sil zamířil do Pandžšírského údolí, jediného regionu Afghánistánu, který ještě nebyl dobyt Tálibánem, aby tam vytvořil baštu odporu.[12][13][14] Amrulláh Sálih na svém twitteru odsoudil prezidentův útěk ze země a v souladu s afghánskou ústavou se prohlásil za jediného právoplatného úřadujícího prezidenta Afghánistánu.[7] Afghánská ambasáda v Dušanbe uznala Sáliha za jediného legitimního vůdce země. Sálih vyzval své spoluobčany, aby se postavili proti Tálibánu.[15]

Oblast Pandžšírského údolí ovladaná Masúdem

17. srpna 2021 se objevily nepotvrzené zprávy o přílivu Afghánců k silám odporu. Bývalí afghánští vojáci tádžického původu se začali sjíždět do Pandžšírského údolí na tancích a obrněných transportérech.[16]

Do 20. srpna 2021 fronta dobyla město Čáríkár[17] a tři okresy v provincii Baghlan.[18] Podle posledních zpráv disponují povstalci silou cca 10 000 ozbrojenců.[19]

Dne 21. srpna 2021 bylo oznámeno, že zástupci Fronty národního odporu se setkali s afghánským premiérem Abdulláhem Abdulláhem a bývalým afghánským prezidentem Hámidem Karzajem, aby jednali o potenciálním zřízení přechodné afghánské vlády.[20]

Dne 22. srpna 2021 Al-Arabíja uvedla, že zástupci Tálibánu vyzvali Frontu národního odporu, aby do čtyř hodin kapitulovala a převedla ovládaná území pod kontrolu Tálibánu, jinak zahájí útok.[21] Poté, co Masúd kapitulaci odmítl, byly rozpoutány boje, během nichž byla přepadena jedna z hlavních jednotek Tálibánu a tálibové měli více než 300 mrtvých.[22] 23. srpna 2021 zástupci Tálibánu oznámili, že po těžkých bojích dobyli zpět tři okresy v provincii Baghlan a oblehli Masúdovi muže.[23] Mluvčí Tálibánu Zabiulláh Mudžáhid uvedl na Twitteru, že před dalšími boji upřednostňují mírová jednání.[24]

Dne 29. srpna 2021 bylo oznámeno, že Tálibán zablokoval mobilní a internetový přísun v provincii Pandžšír, aby vyvinul nátlak na své odpůrce.[25]

Dne 31. srpna 2021 zahájily oddíly Tálibánu proti odpůrcům útok.

Dne 6. září 2021 Tálibán oznámil, že dobyl celou provincii Pandžšír. Ahmad Masúd, který dříve několikrát toto oznámení vyvrátil, uvedl, že je v bezpečí. Představitelé Fronty národního odporu tvrdí, že stále drží „strategické pozice“.[26]

Dne 21. září 2021 bylo americkými výzvědnými službami a bývalými členy afghánské vlády potvrzeno, že Ahmad Masúd uprchl krátce po obsazení Pandžšírského údolí do tádžického Dušanbe. Také Amrulláh Sálih se nachází v blízkosti Dušanbe.[27]