Pamětní trolejbusová zastávka Orionka

Smyčka Orionka vznikla v roce 1949 při stavbě trolejbusové trati Karlovo náměstí – Žitná ulice – Náměstí Míru – Orionka – Zdravotní ústav, po které začala jezdit linka 54. O rok později byla trať prodloužena Ruskou ulicí až do smyčky Průběžná, v roce 1955 vznikla odbočka od Zdravotního ústavu ulicí Bělocerkevskou na Bohdalec. U zastávky Orionka se nacházela tramvajová vozovna Královské Vinohrady, která byla v letech 1949–1955 využívána i jako vozovna trolejbusová. Proto u ní vznikla smyčka Orionka, jež byla využívána pouze manipulačně při výjezdech z vozovny a při zátazích do ní. Využití však našla i pro cestující, neboť během první poloviny 50. let zde byly při výlukách dočasně ukončeny některé trolejbusové linky.[1]

Na jaře 1955 byla otevřena moderní trolejbusová vozovna na bohdaleckém kopci (dnes garáže Vršovice), vinohradská vozovna byla proto uzavřena. Význam smyčky Orionka se tehdy snížil, zůstala však zachovaná a nadále sloužila jako manipulační.[1]

V 60. letech 20. století začalo město od trolejbusové dopravy ustupovat a tak od roku 1969 byla v Praze v provozu jediná linka 51, která jezdila v trase Bělocerkevská (Vršovice) – Stadion-Jih (Strahov). Od 5. července 1972, kdy byla zastavena doprava na koncovém úseku do Bělocerkevské ulice, byla smyčka Orionka využívána jako konečná linky 51.[1] V neděli 15. října 1972 před půlnocí vyjel z Orionky poslední pravidelný spoj, na kterém jel vůz Škoda 8Tr s evidenčním číslem 9491; tím byl provoz pražských trolejbusů ukončen. Následován byl ještě mimořádným vozem Tatra T 400 č. 9431 s členy Kroužku přátel MHD.[2]

Pamětní deska

Plocha bývalé smyčky od roku 1972 pustla a začala sloužit jako parkoviště. Díky nedostatku péče se tak dochovala původní vozovka, dlažba i obrubníky. Objevení pozůstatků dláždění bylo v roce 2007 počátkem záměru radnice Prahy 10 rekonstruovat toto zanedbané místo a obnovu zeleně spojit s připomínkou časů, kdy v Praze jezdily trolejbusy.[3]

Zastávka-pomník byla odhalena 8. října 2010 v rámci Dnů Prahy 10[4] za přítomnosti pražského muzejního trolejbusu Škoda 8Tr č. 494, na jejím zřízení se kromě městské části podílela developerská společnost Sekyra Group, architektonický a projektový ateliér CASUA, Dopravní podnik hl. m. Prahy a firma Pragoprojekt. Nově zde byla vybudována plocha nástupiště (která však nemá s původní zastávkou nic společného), byl zde umístěn označník s číslem poslední linky a pamětní deskou, čtyři sloupy trolejového vedení a dvě pole samotného trolejového vedení o délce přibližně 20 m. Jeden ze sloupů je běžný tramvajový, který byl po druhé světové válce používán i pro trakční vedení trolejbusů, zbylé tři jsou renovované sloupy z roku 1939, které se do roku 2009 v počtu šesti kusů dochovaly v Peroutkově ulici, kudy v letech 1939–1969 jezdily trolejbusy k Waltrovce.[1]