Pallas a kentaur

Jeden z obrazů, který se nacházel v předsíni ložnice Lorenza di Pierfrancesca de' Medici, byl obraz Camilla a Kentaur. Než byl objeven inventář z roku 1492, byla žena na obraze identifikována jako bohyně moudrosti Minerva nebo v některých zdrojích uváděna jako řecká bohyně Pallas Athéna, což může vysvětlovat, že ve starší literatuře, například v Pijoanových Dějinách umění 5, je dílo nazvané Pallas Athéna a Kentaur. Obraz byl ztracen přes 400 let, v roce 1895 ho našel William Spence v jedné z síní Paláce Pitti ve Florencii. Camilla byla "amazonská" hrdinka, kterou ve svém eposu Aeneas popsal římský básník Publius Vergilius Maro. V období renesančního quattrocenta ji znali díky knize O slavných ženách od Giovanniho Boccaccia, kde ji popisuje jako slušnou a cudnou ženu a dává ji za vzor budoucím nevěstám. Umělci ji často zobrazovali na svatebních truhlách, kde měly budoucí nevěsty schované své věno.

Na tomto obraze stojí Camilla vedle bájné postavy kentaura. Pojem kentaur původně pochází z řecké mytologie. Byl to mytický národ, který žil v Thessalii a v západní Arkádii. Tyto bytosti byly z poloviny koně a z poloviny lidé. Kentauři byly často charakterizováni jako bytosti, které vynikaly svou surovostí a nepřátelstvím k lidem. V našem případě můžeme kentaura považovat za symbol smyslnosti. Kentaur na obraze drží ve své pravé ruce luk a šípy na zavěšené kolem své hrudi a vypadá to tak, že se právě chystal na lov. Ale Camilla ho chytá za jeho hnědé vlasy, jako by mu v lovu chtěla zabránit. Obraz by se pak dal pochopit přes kontext Vergilia jako vítězství cudnosti nad smyslností. Jak jsme zmínili u obrazu PRIMAVERA, obraz obsahuje námět lásky, který popsal ve své teorii Ficino, pak můžeme říci, že oba obrazy mohly vzniknout jako svatební obrazy.

Při tvorbě tohoto obrazu šlo Botticellimu o vyváženou kompozici, kterou dosáhl zejména pomocí prudkých kontrastů vertikálních a horizontálních linií, tmavých a jasných tónů, dojmem lehkosti země, která se rýsuje za postavami v dálce a v hmotnosti skal za postavou kentaura. Interpretace této země jsou různé. Podle jedné z nich jde o Neapolský záliv, kde Kentaur hraje roli Říma a postava Camilly nebo Pallas Athény je symbolem Florencie. V případě bohyně Athény můžeme hovořit o vítězství moudrosti nad neznalostí.

Obraz můžeme interpretovat také přes politické události, které se udály ve Florencii. Může tam být narážka na Lorenza velkolepého (někteří autoři uvádějí i jméno Magnificat), který byl bratrancem Lorenza di Pierfrancesca. Podařilo se mu nastolit mír po spiknutí Pazziovců, které bylo potlačeno v dubnu roku 1478. Celé spiknutí spočívalo na dlouhodobém sporu papeže Sixta IV. s florentskou republikou. Papež tehdy využil nepřátelství mezi rodinami Medicejských a Pazziovců, přičemž se bratr Lorenza di Pierfrancesca Guiliano stal obětí spiklenců.

Botticelli i v tomto díle využívá ovídiovské metamorfózy, které přetváří ve svém vlastním pojetí. Jeden druh metamorfózy spočívá v horizontálních prvcích skalního převisu. Tento převis nám evokuje náznaky architektury a Botticelli takto poukazuje na přeměnu skály na budovu, která má prvky renesanční architektury. Botticeli jako metamorfózu zobrazuje i postavu kentaura, protože je to moment přeměňování člověka na zvíře, jak bylo obvyklé v Ovidiových metamorfózách, kde bohové odměňovali nebo trestali lidí přeměnou na zvíře, popřípadě rostlinu. Camilla je ovinutá rostlinou, podle podobnosti s ostatními obrazy Sandra Botticelliho, jde o rostlinu myrty, která byla zasvěcena bohyni Venuši. Jelikož Camilla byla vzorem pro budoucí nevěsty, domníváme se, že jde o posvěcení Venuše.