Paleocenní dinosauři

Dalším z údajných přeživších do paleocénu měl být obří sauropod druhu Alamosaurus sanjuanensis.

Několik vědců nicméně nezávisle na sobě přineslo jisté kontroverzní důkazy pro tuto domněnku. Nejméně ze tří míst světa dnes přichází doklady o možném přežití dinosaurů do třetihor – dvě z USA (souvrství Hell Creek v Montaně a Ojo Alamo Sandstone v Novém Mexiku), a z Číny. Podle některých objevů se zdá být pravděpodobné, že malé populace dinosaurů přežívaly ještě v době před zhruba 64,8 – 64,4 milionu let, tedy o víc než 1 milion let po hranici K-Pg. Většinou jsou však tyto fosílie pokládány za druhotně uložené. To znamená, že byly erozivními silami uvolněny ze svého původního místa a posléze uloženy s třetihorními sedimenty (a tedy ne tak mladé, jak na první pohled vypadají). Artikulovaná kostra, která jediná by rozptýlila pochybnosti o pravosti stáří nálezu, dosud v paleocenních vrstvách objevena nebyla.

V roce 2016 bylo oznámeno, že na nově objevené paleontologické lokalitě Tanis v Severní Dakotě byly objeveny fosilie ryb a otisky stop dinosaurů přímo s tsunamity, tedy pozůstatky impaktní tsunami, vyvolané dopadem asteroidu Chicxulub.[3][4] Dinosauři z této lokality jsou tak vlastně skutečnými paleocenními dinosaury, protože žili ještě minimálně v prvních minutách až hodinách po dopadu planetky z konce křídy.[5]

Nejstarší prokazatelné fosilie dinosaurů jsou však starší a hranice K-Pg přímo nedosahují (například u rodu Tyrannosaurus rex je nejbližší exemplář vzdálen od této vrstvy zhruba 10,5 metru).[6][7]