Palác Včela

Německý peněžní ústav (pokladna a zastavárna) Spar und vorschussverein Biene, krátce česky Včela,[3] byl založen v roce 1894. Z důvodu prosperity se v roce 1895 rozhodl vystavět v centru Českých Budějovic palác, do kterého by přesunul svoji činnost.[2] Návrh měl vzejít z architektonické soutěže, realizován byl v letech 1895–1896. Roku 1922 byla Včela vykradena, pachatel zůstal nezjištěn, takže ústav nezískal svůj majetek zpět, dostal se do finančních potíží a ukončil činnost. Palác roku 1923 převzal spolek Bund der Deutsche in Böhmen (Svaz Němců v Čechách), jehož logo (BdB) bylo na náměstí patrné ještě po druhé světové válce.[4]

V prvním patře, s výhledem širokými okny na náměstí, fungovala od roku 1896 luxusní (zprvu německá) kavárna Café Central,[5] přístupná po dlouhém schodišti vedoucím přímo z ulice. Mimo tradiční sortiment nabízela i víno a koňak. Byla obdobou tzv. pražské kavárny, do roku 1918 se v ní scházeli Češi i Němci, po založení Československa převážně Češi.[4]

Café Central otevřel Štěpán Nitsche (též se psal jako Stefan Nitsche, Stefan Nietche) 18. srpna 1896 ve 12 hodin.[6] Šlo o původem třeboňského hoteliéra, který před přesunem do Budějovic působil v Haydnově kavárně ve Vídni, jíž také vlastnil.[6] Již dva dny po otevření upozornil budějovický tisk, že vchod do kavárny i ostatní texty jsou vedeny pouze v němčině.[6] Přesto podnik zprvu navštěvovali Češi, Němci i německy mluvící Židé.[7] Ke zlomu došlo v březnu 1897, kdy se v kavárně po volbách zastavila skupinka Čechů, která si zde zapěla českou píseň. To se nesetkalo s pochopením majitele podniku, ačkoli proti zpěvu v němčině nezasahoval. Nitsche vysvětlil, že česky se v budově zpívat nesmí, neboť si to němečtí majitelé Včely nepřejí a hrozila by mu výpověď. Společnost se přesunula do kavárny U Volbrechtů a kauza vyvolala bojkot podniku českými zákazníky.[7] Ten přiživovaly i nelichotivé poznámky kavárníka Nitscheho a jeho choti na adresu budějovických Čechů. V prosinci 1898 zveřejnil list Budivoj, že „p. Nitschovi teče už hezky do bot“, dal výpověď a město plánuje opustit,[8] což Nitsche veřejně rozporoval.[9] V květnu 1899 (poté, co Budějovice opustil) místní tisk oznámil, že kavárník Nitsche zanechal ve městě dluhy v podobě neuhrazených dodávek kávy a nezplaceného pražícího stroje.[10] Nitsche tisk žaloval za nezveřejnění tzv. opravy, soud ovšem prohrál a bylo mu uloženo vyplatit 7 zlatých.[11] Ty redakce věnovala na polévky pro chudou mládež na českých školách.[12]

15. dubna 1899[10] převzal kavárnu Josef Danko z Vídně.[13] Provozoval ji po následující čtyři roky, kdy ji k 1. říjnu 1903 převzali Albert Elsner s Jindřichem Jungwirtem.[14]

K 15. září 1896 přesunul do Včely svoji cukrárnu Eduard Pechotsch.[15] Jeho nabídka zahrnovala denně čerstvé pečivo:

Kaiserpanorama, vynález Augusta Fuhrmanna

V suterénu promítalo Kaiserpanorama, předchůdce biografu.[2]

Podnik, v českých novinách inzerovaný jako Císařské panorama,[17] v Německých jako Kaiserpanorama, byl otevřen v neděli 11. prosince 1898.[18] Filiálka velkého Kaiserpanorama v Berlíně nabízela stereoskopickou projekci fotografií ze skleněných desek. Nešlo o první podnik tohoto typu ve městě, již začátkem roku 1888 inzerovalo své služby Kaiserpanorama International (Císařské mezinárodní panorama) v hotelu Zvon a v roce 1895 Kaiserpanorama Saxonia v Divadelní ulici (dnes Dr. Stejskala). Podnik ve Včele zahájil činnost projekcí Interessantní cestování Benátkami.[17] Otevíral denně od 10 do 22 hodin s výjimkou léta (zavíral v rozmezí poloviny června až začátku července a novou sezónu zahajoval na počátku září).

Podnik v místních novinách pravidelně inzeroval obsah projekcí, které se obměňovaly zhruba po týdnu. 28. prosince 1906 se s městem rozloučil provozovatel atrakce V. L. Krejčí, který se z Budějovic odstěhoval.[20] Panorama fungovalo dále, přestalo však inzerovat v českých novinách. V německém Budweiser Kreisblatt publikovalo upoutávky ještě v prosinci 1912.[21]

Tkadlec a obchodník Antonín Myslivec, původem z Rašovic, otevřel obchod 15. května 1901.[22] Nabízel vlněné, bavlněné i lněné látky, damašky, plátna, širtinky, podšívky, záclony a koberce.[23] Krátce po otevření obchodu přijímal švadleny k výrobě bluz a zástěr.[24]

Ve směru do ulice Karla IV. fungovala firma F. K. Schinko, delikatesy, lahůdky, vína, likéry, delikatesní lahůdkářství.[3][25] V 50. letech 20. století změnily úřady název podniku na U raka a došlo k rozšíření i do vedlejšího domu.[25]

Předválečná firma Karel Matouš – psací a kancelářské stroje, která po roce 1948 marně usilovala o obnovení vlastního patentu na kufříkový psací stroj, později fungovala jako podnik Kancelářské stroje.[4]

Za éry socialistického Československa osídlil trakt v ulici Karla IV. Zemědělský nákupní a zásobovací podnik (ZNZP), který odtud řídil jednotlivé Zemědělské nákupní a zásobovací závody (ZNZZ).[4][3]

V 80. letech 20. století byl v přízemí otevřen Snack bar a formou okna do podloubí Středisko rychlého občerstvení, první rychlé občerstvení v Jihočeském kraji (nabízelo hranolky s tatarkou aj.).[4]

Po revoluci se ve Včele vystřídalo mj. zlatnictví, cestovní kanceláře, redakce Zemských novin, Slova, firma Hasso a jiné.[3]

• Seznam kin v Českých Budějovicích

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Palác Včela na Wikimedia Commons