Pachyrhizus

Pachyrhizus
	Pachyrhizus erosus
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta);
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida);
Řád	bobotvaré (Fabales);
Čeleď	bobovité (Fabaceae);
Tribus	Phaseoleae;
Rod	pachyrhizus (Pachyrhizus); Rich. ex DC., 1825
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pachyrhizus[1] (Pachyrhizus) je rod rostlin z čeledi bobovité (Fabaceae). Zahrnuje 5 druhů převážně popínavých bylin s dužnatými kořeny a trojčetnými listy, pocházejících z tropické Ameriky. Druh Pachyrhizus erosus je pěstován pro jedlé kořenové hlízy v tropech celého světa, jedlé hlízy mají i druhy P. tuberosus a P. ahipa.

Popis

Zástupci rodu pachyrhizus jsou povětšině jednoleté popínavé byliny s kořenovými hlízami, výjimečně téměř vzpřímeně rostoucí vytrvalé byliny. Listy jsou střídavé, trojčetné, dosti velké, s čárkovitými palisty. Čepel lístků je celistvá, laločnatá až hluboce členěná. Květenství jsou úžlabní hrozny, případně laty. Květy jsou modré, fialové nebo bílé. Kalich je trubkovitě zvonkovitý, dvoupyský s 1 lalokem nahoře a 3 menšími dole. Pavéza je okrouhlá, se 2 zahnutými oušky a zelenou skvrnou na bázi. Křídla a člunek jsou přibližně stejně dlouhé. Tyčinek je 10 a jsou dvoubratré. Semeník je téměř přisedlý, na bázi obklopený zvlněným terčem, se zahnutou čnělkou a mnoha vajíčky. Lusky jsou protáhlé, s přehrádkami mezi semeny a zaškrcované.[2][3]

Rozšíření

Rod pachyrhizus zahrnuje 5 druhů, rozšířených v tropické Americe. Pachyrhizus erosus vlivem pěstování zdomácněl i v jiných oblastech tropů.[2]

Taxonomie

Rod Pachyrhizus je v současné taxonomii čeledi bobovitých řazen do tribu Phaseoleae. Druhy Pachyrhizus erosus a P. tuberosus jsou velmi blízce příbuzné a jejich jména jsou často zaměňována.[4]

Obsahové látky a jedovatost

Zralá semena Pachyrhizus erosus obsahují 0,1 až 1% rotenonu a jsou jedovatá podobně jako semena P. tuberosus.[4]

Hlízy Pachyrhizus erosus

Význam

Druh Pachyrhizus erosus je pěstován v tropech celého světa pro jedlé kořenové hlízy. Pochází z Mexika a Střední Ameriky, kde byl kultivován již v předkolumbovských časech. Jedlé jsou i nezralé lusky, zatímco zralá semena jsou jedovatá. Podobně jsou využívány i druhy Pachyrhizus tuberosus z Amazonie a P. ahipa z Peru, Argentiny a Bolívie.[2][5][6] Ze semen jsou vyráběny lékařské přípravky používané na různá kožní onemocnění, svrab a prašivinu. Nálev ze semen P. tuberosus je drastické projímadlo.[4]

Reference

SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. (česky)
BERRY, P.E. et al. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. V). Missouri: Timber Press, 1999. ISBN 0-915279-71-1.
DELIN, Wu; THULIN, Mats. Flora of China: Pachyrhizus [online]. Dostupné online.
DUKE, James A. et al. Duke's Handbook of Medicinal Plants of Latin America. London: CRC Press, 2009. ISBN 978-1-4200-4316-7.
VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.
VAUGHAN, J.G.; GEISSLER, C.A. The New Oxford Book of Food Plants. [s.l.]: Oxford University Press, 2009. ISBN 978-0-19-954946-7.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Pachyrhizus na Wikimedia Commons

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[botsl-1] SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. (česky)

[vengua_5-2] BERRY, P.E. et al. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. V). Missouri: Timber Press, 1999. ISBN 0-915279-71-1.

[flchina-3] DELIN, Wu; THULIN, Mats. Flora of China: Pachyrhizus [online]. Dostupné online.

[dukes-4] DUKE, James A. et al. Duke's Handbook of Medicinal Plants of Latin America. London: CRC Press, 2009. ISBN 978-1-4200-4316-7.

[urtas-5] VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.

[foodpl-6] VAUGHAN, J.G.; GEISSLER, C.A. The New Oxford Book of Food Plants. [s.l.]: Oxford University Press, 2009. ISBN 978-0-19-954946-7.