Pachelbelův dům

Stylizovaný výjev zavraždění Albrechta z Valdštejna v Pachelbelově domě (19. století)

Pachelbelův dům je poprvé v písemných pramenech zmiňován roku 1390.[2] Dům v průběhu let mnohokrát změnil majitele:[3]

• 1390–1395 Hans Heckel ml.
• 1396–1405 jeho děti
• 1406–1447 Erhard Junckher
• 1448–1469 Thomas Junckher
• 1470–1484 Antoni Voytersreuter
• 1485–1486 Erhard Goldschmid
• 1487–1490 Dytel von Kötschwitz
• 1491–1492 jeho vdova
• 1493–1504 Dytelovy děti
• 1505–1517 Jorg Graff (též Gräff, Greff) (erb Graffů je nad vraty domu)
• 1518–1520 děti Jorga Graffa
• 1521–1550 Endres Graff
• 1551–1581 jeho žena Graffin
• 1582–1584 Georg Graff
• 1585–1597 Katharina Graffin
• 1598–1602 Hans Flentz (též Flenz či Flänz)
• 1602–1603 jeho žena Flentzová
• 1603–1611 Reichard Holdorff (erb Holdorffů je též nad vraty domu, proběhla renesanční přestavba a nad vchod byly umístěny oba erby - bývalých majitelů Graffů i současných Holdorffů)[2]
• 1612–1616 Christoph Hammer
• 1617–1618 Barbara Flentzová
• 1619–1620 Wolf Adam Pachelbel
• 1621–1640 Alexander Pachelbel (roku 1629 emigroval protestant Alexander Pachelbel do německého Wunsiedelu, dům mu byl zabaven a dán do pronájmu Christofu Heinrichovi Heergesellovi - u něho byl roku 1634 ubytován Valdštejn)
• 1641–1642 dědici Alexandra Pachelbela
• 1642–1705 patres Societatis Jesu
• 1706–1732 Johann Adam Junckher (dům je někdy nazýván také Junckherův, proběhla renovace, ale bez stavebních úprav)
• 1733–1735 jeho vdova
• 1735 město Cheb (v letech 1735–1790 probíhala barokní přestavba, dům byl přebudován na obytný dům městských velitelů: "Nejprve zde generál von Güldenhoff nechal ze zdi pod oknem seškrábat a zabílit dlouho uchované krvavé stopy a jeho následovník, velitel generál Stöffling, nechal celý pokoj vymalovat a obýval jej až do své smrti roku 1777.")[2][3]
• 1808–1848 Abraham Totzauer, tehdejší starosta Chebu (obýval první patro)
• 1848–1849 zlatník Reitzner (obýval první patro, a když musel byt opustit, vyryl diamantem do horní tabule pravého vnitřního okna malé místnosti směřující do náměstí: "Sbohem Valdštejne, nemůžeme být stále spolu, 18. listopadu 1849".)[3]
• 1850 nastěhování městských úřadů[2]
• 1873 zřízení muzea[2]
• 2019–2020 rekonstrukce domu: odstranění přímotopů, výměna elektrických rozvodů z 80. let, přepracování expozic[4]

Dům byl koncipován jako čtyřkřídlá stavba se dvěma průčelími.[2] Má vysokou sedlovou střechu s několika řadami vikýřů.[3] Nápadným prvkem průčelí do náměstí Krále Jiřího z Poděbrad je gotický portál (vede do vnitřního dvora s dřevěným balkonem s balustrádou) s městským znakem, nad nímž je vodorovná římsa obloukovitě vyklenuta. Nad obloukem jsou umístěny erby rodu Graffů a Holldorfů z roku 1603. Okna mají profilované rámy s uchy a postranními střapci. V domě jsou zachovány některé gotické prvky: kromě vstupního portálu také zdivo téměř celého přízemí a některá okna nebo gotické sedlové portály v západním traktu. Na stěnách v interiéru jsou fragmenty renesančního pomalování.[2] Dřevěné stropy v prvním patře pocházejí z roku 1603, schodiště s dřevěnou balustrádou z roku 1735.[3]

• 
  Fasáda směrem do nám. Krále Jiřího z Poděbrad
• 
  Pamětní desky připomínající zavraždění Albrechta z Valdštejna
• 
  Nádvoří Pachelbelova domu