Pašmína

Odchlupení se provádí ručně, na 50 g vláken je nutných 8 hodin práce, výtěžnost cca 35 % váhy surového rouna. Tuk a nečistoty se odstraňují potíráním malých chomáčků vláken rýžovou moučkou.

Chomáčky pak zjemňuje přadlena mezi prsty, zakrucuje, druží a navíjí na vřeteno kolovratu.[3]

Informace o vlastnostech příze nebyly dosud zveřejněny. Z pokusů je známo, že se kvůli nízké pevnosti nechají pašmínové příze sotva zpracovat na mechanických tkacích strojích a na ručních stavech se tkají jemné šály jen ze skaných pašmínových přízí, např. ze 14 tex x 2.[4]

Na tkalcovských stavech se protahuje ručně útek mezi osnovními nitěmi navinutý na malých cívkách. Typický kašmírový šál má 30–36 osnovních a 30–48 (výjimečně až 87) útkových nití na cm v keprové vazbě.

Šály ze směsi kašmír/hedvábí

První informace o rozsahu výroby se dostaly na veřejnost teprve koncem 18. století, kdy bylo zaznamenáno 16 000 tkalcovských stavů. Na začátku 20. století výroba téměř zanikla, k určitému oživení došlo pak po zavedení výroby šálů s výšivkami. V roce 2004 se odhadoval počet tkalců v Kašmíru na 3000 až 3500, při čemž tkaní jednoho šálu trvá jeden až dva týdny. Dodávky pašmínové vlny v přepočtu na šály z čisté pašmíny dávaly 65 000 kusů ročně (při výrobě směsí s jinými materiály se jedná o vyšší množství).

V Kašmíru se zabývá asi 40 000 žen vyšíváním, asi 10 % z nich ovládá velmi jemný tzv. sozani steh na šálech z čisté pašmíny. Alternativně se tkaniny také potiskují (dřevěným válcem). Většina výrobců šálů je ekonomicky závislá na obchodnících, kteří organizují a financují několikatýdenní proces výroby od pastviny až po hotový šál s výšivkami.[5]

Šál z nepálské pašmíny