Programovaná buněčná smrt

Programovaná buněčná smrt (PCD), také buněčné suicidium, je nejednoznačný termín označující ty typy buněčné smrti, při nichž buňky páchají sebevraždu díky vnitrobuněčnému „programu“.[1] Někdy je synonymizován s termínem apoptóza,[1][2][3] ačkoliv jindy se vymezuje poněkud šířeji, totiž že apoptóza je jen jeden z typů programované buněčné smrti (a dalším je zejména autofágie).[4] Jindy se apoptóza definuje jako programovaná buněčná smrt u mnohobuněčných organismů.[5]

Reference
  1. Bruce Alberts, Alexander Johnson, Julian Lewis, Martin Raff, Keith Roberts, Peter Walter. Molecular Biology of the Cell, 4rd edition. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. Kapitola Programmed Cell Death (Apoptosis).
  2. BALÁŽ, Vojtech, et al. Smrt jako součást života. Praha: NIDM, 2008. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-01-14. Archivováno 14. 1. 2013 na Wayback Machine
  3. CAMPBELL, N.A; REECE, J.B. Biologie. [s.l.]: Computer press, 2006.
  4. BURSCH, W, A Ellinger, C Gerner, U Fröhwein, R Schulte-Hermann. Programmed cell death (PCD). Apoptosis, autophagic PCD, or others?. Annals of the New York Academy of Sciences. 2000, roč. 926, s. 1–12. Dostupné online [cit. 2008-12-06]. ISSN 0077-8923. DOI 11193023.
  5. Archivovaná kopie. www.apoptosisinfo.com [online]. [cit. 2008-12-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-08-09.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.