Půta II. z Častolovic

Půta je poprvé zmíněn v roce 1342, kdy král Jan Lucemburský udělil vesnici Častolovice, kterou Půta vlastnil, status malého města. V roce 1352 císař Karel IV. Putovi svěřil úřad purkrabího na Potštejně. Mezi lety 1350 a 1369 Půta vlastnil hrad Liebenau v Czarném Bóru ve Wałbrzychských horách.[3]

V letech 1368 až 1377 zastával u pražského dvora různé pozice. V roce 1377 byl ustaven správcem města Frankenštejn (Ząbkowice Śląskie). V letech 1366 až 1378 byl také správcem Kladska. V letech 1372 až 1380 byl správcem Dolní Lužice a v roce 1377 části Braniborska. V době Karlova nástupce Václava IV. Půta sloužil jako správce Lucemburska v letech 1384 až 1386 a od roku 1395 až do své smrti byl znovu správcem Dolní Lužice.

V roce 1387 Půta a Boček starší z Poděbrad získali od bratrů Jana a Jaroslava, pánů z Meziříčí, vládu nad Skuhrovem nad Bělou a hradem Rychmberk na úpatí Orlických hor. V roce 1396 převedl vlastnictví tohoto majetku na svou manželku, což naznačuje, že v té době byl jediným majitelem.[4]

Půtovou manželkou byla Anna Osvětimská, dcera osvětimského knížete Jana II..[1][2] Jejich dcerami byly Ofka (provdaná za Oldřicha Svojanovského z Boskovic a pak Viléma ml. Zvířetického z Lemberka) a Kateřina (provdána za Hynka ml. z Dubé na Červené Hoře). Jeho synem byl Půta III. z Častolovic.