Příznak parity

Paritní bit se dříve používal pro jednoduché zabezpečení dat proti chybám.

Budeme předpokládat, že procesor nastavuje příznak parity pro indikaci sudé parity. Jestliže je výsledek poslední operace 26 (11010 binárně), bude příznak parity nastaven na 0, protože počet jedničkových (nastavených) bitů je lichý; jestliže výsledek je 102 (1100110 binárně), pak příznak parity bude nastaven na 1.

V procesorech řady x86 se příznak parity podle parity nejméně významného bajtu výsledku a je nastaven, jestliže počet bitů nastavených na jedničku je sudý (neboli doplňuje počet nastavených bitů na lichý). Podle manuálu k procesoru Intel 80386 mění příznak parity následující instrukce:

• Všechny aritmetické instrukce;
• Instrukce porovnání (ekvivalentní s instrukcí odečítání bez uložení výsledku);
• Logické instrukce - XOR, AND, OR;
• Instrukce TEST (ekvivalentní s instrukcí AND bez uložení výsledku);
• Instrukce POPF.

Příznak parity se obvykle používá v podmíněných skocích, kde například instrukce JP návěští provede skok na zadané místo v programu, pouze když je příznak parity nastaven; instrukce JNP návěští naopak pouze pokud nastaven není.

Na procesorech řady x86 se v současnosti test parity používá především z důvodu, který nemá s paritou nic společného. Matematický koprocesor má čtyři podmínkové příznaky (C0 až C3), které ale nemohou být přímo testovány, a musí být proto nejdřív zkopírovány do registru příznaků; potom je C0 je umístěn v příznaku přenosu, C2 v příznaku parity a C3 v příznaku nuly[1]. Příznak C2 je nastaven například když se pomocí instrukce FUCOM porovnávají neporovnatelná hodnoty v pohyblivé řádové čárce (NaN nebo nepodporovaný formát).

• Paritní bit
• x86