Příkaz (programování)
Příkaz (anglicky statement) je nejmenší samostatný prvek programu v imperativních programovacích jazycích vyjadřující nějakou činnost, která má být provedena.[1] Program v imperativním jazyce je obvykle sada podprogramů tvořených posloupností příkazů. Příkaz se může skládat z menších částí (např. výrazů).
Programovací jazyky obvykle rozlišují:
Druhy příkazů
Jednoduché příkazy
- aserce:
assert(ptr != NULL); - přiřazení:
A:= A + 5 - příkaz skoku:
goto next; - návrat z funkce:
return 5; - volání procedury:
CLEARSCREEN()
Složené příkazy
- blok:
begin integer NUMBER; WRITE('Number? '); READLN(NUMBER); A:= A*NUMBER end - cyklus s testem na začátku:
while NOT EOF DO begin READLN end - cyklus s testem na konci:
do { computation(&i); } while (i < 10); - cyklus s řídicí proměnnou:
for A:=1 to 10 do WRITELN(A) end - podmíněný příkaz:
if A > 3 then WRITELN(A) else WRITELN("NOT YET"); end - vícecestné větvení:
switch (c) { case 'a': alert(); break; case 'q': quit(); break; } - příkaz with:
with open(filename) as f: use(f)
Syntaxe
Vzhled příkazů vytváří vzhled programu. Programovací jazyky jsou charakterizovány příkazy, které používají (např. jazyky používající složené závorky pro bloku). Příkazy často začínají slovem, které určuje, o jaký příkaz se jedná, např. if, while nebo repeat. Tato slova jsou často vyhrazená (klíčová), což znamená, že je nelze používat jako identifikátory proměnných nebo funkcí. V imperativních jazycích obvykle má každý příkaz specifickou syntaxi odlišnou od volání funkce. Pro popis syntaxe příkazů se obvykle používá Backusova–Naurova forma nebo syntaktické diagramy.
Sémantika
Po sémantické stránce se příkazy obvykle odlišují od volání podprogramů v tom, jak pracují s parametry. Parametry podprogramů se obvykle vyhodnocují jednou před voláním funkce. Naproti tomu parametry příkazu se vyhodnocují opakovaně (například podmínka while-cyklu nebo vůbec (např. tělo while-cyklu). Takovéto parametry příkazu jsou technicky parametry volané jménem. Tyto parametry se vyhodnocují, pouze pokud je to potřeba (lenivé vyhodnocování). Pokud jazyk poskytuje parametry volané jménem, je možné chování příkazů implementovat podprogramy (viz Lisp). Jinak je popis sémantiky příkazů mimo možnosti jazyka, proto popisy jazyka obvykle popisují sémantiku přirozeným jazykem.
Výrazy
Ve většině jazyků se příkazy odlišují od výrazů tím, že příkazy nevracejí hodnotu a jsou volány pouze pro své vedlejší efekty, zatímco výrazy vracejí hodnotu a často nemají žádné vedlejší efekty. Mezi imperativními jazyky je ALGOL 68 jedním z mála jazyků, kde i příkazy mohou vracet výsledek. V jazycích, které kombinují imperativní a funkcionální přístup, jako jsou jazyky skupiny Lispu, se výrazy a příkazy nerozlišují; dokonce i výrazy prováděné v sekvenčním kontextu pouze pro své vedlejší účinky a výrazy vracející hodnoty nejsou považovány za výrazy. Čistě funkcionální jazyky příkazy vůbec nemají, mají pouze výrazy.
Rozšiřitelnost
Většina jazyků má pevný počet příkazů definovaných jazykem. Rozšiřitelné jazyky, které umožňují, aby si programátor definoval nové příkazy, jsou spíše experimentální.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Statement (computer science) na anglické Wikipedii.
- statement [online]. webopedia [cit. 2015-03-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-05.
Související články
- Řídicí struktura
- Výraz (pro srovnání)
Externí odkazy
- PC ENCYCLOPEDIA: Definice of: program příkaz Archivováno 10. 10. 2012 na Wayback Machine
