Pěnkava jikavec

Pěnkava jikavec (nebo také jíkavec severní či jikavec severní;[2] Fringilla montifringilla) je malý zpěvný pták z čeledi pěnkavovití.

Pěnkava jikavec
Pěnkava jikavec - samec ve svatebním šatě
Stupeň ohrožení podle IUCN

málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádpěvci (Passeriformes)
Čeleďpěnkavovití (Fringillidae)
Rodpěnkava (Fringilla)
Binomické jméno
Fringilla montifringilla
Linnaeus, 1758
Rozšíření pěnkavy jikavce
Rozšíření pěnkavy jikavce
      hnízdiště
      celoroční výskyt
      zimoviště
      zatoulanci (závislost na sezóně nejasná)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis

  • Délka těla: 14–17 cm
  • rozpětí křídel: 25–28 cm
  • hmotnost: 22–27 g

Pěnkava jikavec je velká stejně jako její hojnější příbuzná pěnkava obecná. Má štíhlé tělo, poměrně dlouhý ocas a krátký špičatý zobák, který je v zimě slámově žlutý s černou špičkou, v létě černý. Samec ve svatebním šatě má leskle modročernou hlavu, šíji, ramena a pláštík; hrdlo, hruď a malé křídelní krovky jsou rezavohnědé, bez teček; několik tmavých teček je dole na bocích. Břicho a kostřec bílé. Samce lze od samice spolehlivě rozeznat podle souvisle černého zbarvení po stranách hlavy. V prostém šatě je zbarvený podobně jako samice, která má hlavu a hřbet oranžovou s černým skvrněním.[3] Od pěnkavy obecné rozeznáme jikavce spolehlivě díky oranžové hrudi a tmavému hřbetu.

Pěnkava jikavec je zdatný letec, létá vlnovitě, rychle a vytrvale.[4]

Hlas

Vábení v sedě i za letu „djyp“ („jip“), „gegege“ a „kvék“ až typické široké „kvéih“. Zpěv je nevýrazný, vrzavý, přičemž v Česku nezpívá; ozývá se v březnu a dubnu.[4][5] Táhnoucí hejno se ozývá často opakovaným tvrdým krátkým a mírně nosovým vábením „jek“.

Rozšíření

Hnízdí v rozmezí od Britských ostrovů a Skandinávského poloostrova po Estonsko a Kamčatku. Zimuje ve střední a jižní Evropě, severní Africe, Pákistánu, Indii, Číně a v Japonsku. Současná evropská populace čítá zhruba 25–43 miliónů jedinců.[6]

Výskyt v Česku

Na území České republiky nehnízdí, ale pravidelně tu zimuje v počtu 200 000–400 000 jedinců, ovšem stavy viditelně kolísají. Zdržuje se tu od září do dubna.[4]

Prostředí

Žije především v otevřených jehličnatých, břízových a bukových lesích, na lesních mýtinách a v plevelnatých lokalitách. Vyskytuje se v Česku zpravidla v hejnech, často ve společnosti pěnkav obecných, případně dalších druhů. Na noc zapadá na společná nocoviště v jehličnatých lesích. V zimě se vyskytuje nejčastěji na ruderálních plochách na plevelech, při úrodě bukvic v bučinách.[4] Létá i ke krmítkům.

Rozmnožování

Hnízdo si staví ve vidlicích větví na stromech, nejčastěji na bříze nebo smrku.[3] Díky maskování lišejníkem a travami je většinou dobře ukryté. Během května až července do něj klade 3–8 bílých vajec s černým skvrněním. Na vejcích sedí po dobu 11–12 dní pouze samice.

Potrava

Živí se drobným hmyzem a jinými bezobratlými živočichy, přes zimu vyhledává především semena různých bylin a stromů (zvláště pak bukvice). Potravu hledá na zemi, kde chodí a poskakuje.[4]

Odkazy

Reference

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. BioLib.cz – Fringilla montifringilla (pěnkava jikavec) [online]. BioLib.cz [cit. 2018-01-13]. Dostupné online.
  3. SVENSSON, Lars. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. [3., přeprac. vyd., chybně uvedeno 2. vyd.] Přeložil Robert Doležal. Plzeň: Ševčík, 2016, s. 376. ISBN 978-80-7291-246-9.
  4. DUNGEL, Jan a HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001, s. 222. ISBN 978-80-200-0927-2.
  5. ANDĚRA, Miloš a SOVÁK, Jan. Atlas fauny České republiky. Praha: Academia, 2018, s. 288. Atlas. ISBN 978-80-200-2756-6.
  6. Archivovaná kopie. www.iucnredlist.org [online]. [cit. 2008-06-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-06-14.

Literatura

  • ANDĚRA, Miloš a SOVÁK, Jan. Atlas fauny České republiky. Praha: Academia, 2018. 664 s. Atlas. ISBN 978-80-200-2756-6.
  • BEZZEL, Einhard a KAPIC, Tomáš, ed. Ptáci: klíč ke spolehlivému určování – 3 znaky. Překlad Tomáš Kapic. 6. vyd. Čestlice: Rebo, 2014. 238 s. Průvodce přírodou. ISBN 978-80-255-0838-1.
  • DUNGEL, Jan a HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001. 249 s. ISBN 80-200-0927-2.
  • SVENSSON, Lars. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. [3., přeprac. vyd., chybně uvedeno 2. vyd.] Přeložil Robert Doležal. Plzeň: Ševčík, 2016. 447 s. ISBN 978-80-7291-246-9.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.