Pero

Pero vyrůstá z kůže v místě, zvaném pernice. Každé pero má dutou osu (stvol) a po jeho stranách vyrůstá prapor, který je tvořen větvemi s paprsky a háčky. Část stvolu, která vyrůstá z kůže se nazývá brk, horní část stvolu nesoucí prapor je osten. Pero je vyživováno cévami, které prostupují do dutiny pera.

• vlasové – žádný nebo malý prapor na špičce
• vibris – v koutcích zobáku, nosních otvorů a očí
• krycí nebo obrysové – kryje hlavu, krk, tělo a nohy
• letka – dlouhé pero na křídlech s nesouměrným praporem
• rejdovací nebo rýdlovací – pero na ocasu, vyrůstají vějířovitě, obvykle jsou prodloužena a nesymetrická
• prachové – zajišťuje tepelnou izolaci (netvoří prapor)

Pero vzniklo přeměnou původní plazí šupiny, doklad ve formě fosilií ale chybí. Známo je ale asi 40 rodů dinosaurů, kteří byli opeření. Není pochyb o tom, že teropodní dinosauři byli předky ptáků a tento znak od nich současní ptáci odvozují. Pera mohla vzniknout před 250 miliony let.[1] Embryologie v posledních letech teprve začíná objevovat mechanismus, vedoucí ke vzniku obrysových per, umožňujících aktivní let.[2]

Brazilští indiáni s čelenkou z ptačích per

Lidé používají ptačí peří k mnoha různým účelům.

V minulosti se seříznutý ptačí brk používal ke psaní (viz pero (psací náčiní)), barevná pera zdobila různé pokrývky hlavy. Prachovým peřím se plní polštáře a peřiny.

Pro americké Indiány je čelenka z peří důležitým kulturním a náboženským objektem.

Podle řecké báje se Ikaros pokusil uniknout z ostrova Kréta na umělých křídlech, vyrobených z ptačího peří spojeného voskem.