Pátá kolona

Za autora tohoto slovního spojení se obecně označuje španělský nacionalistický generál Emilio Mola během španělské občanské války (probíhající v letech 1936–1939). V říjnu 1936 velel ozbrojeným silám, které měly za úkol dobýt Madrid. Jeho jednotky se skládaly ze čtyř tzv. kolon (skupin) vojáků. Generál novinářům sdělil, že další, tzv. „pátá kolona“, jsou jejich sympatizanti uvnitř Madridu, kteří jim s dobýváním města pomohou.

O výroku generála Emilia Mola informoval 16. října 1936 článek v The New York Times. Naopak londýnský Daily Express 4. října 1936 přisoudil výrok o páté koloně Francisco Francovi: „Generál povstalců Franco řekl, že kromě čtyř kolon v poli má ještě jednu kolonu v Madridu.“ Slovní spojení „pátá kolona“ použila také zpravodajská společnost Associated Press 10. října 1936. Kanadské noviny Ottawa Evening Journal napsaly: „Socialistické noviny Informaciones způsobily v Madridu senzaci tvrzením, že fašisté během konečného náporu počítají s pomocí ‚páté kolony‘ přítomné v hlavním městě.“ Není vyloučeno, že termín poprvé použili španělští republikáni.[1]

Termín byl poté ve Španělsku všeobecně známý. V literatuře se poprvé objevil jako název divadelní hry Ernesta Hemingwaye, který působil během španělské občanské války jako novinář. Hra měla premiéru na Brodwayi v březnu 1940, ale úspěchu se nedočkala.[3] Je pravděpodobné, že za své rozšíření vděčí pojem spíše detektivnímu románu Agathy Christie z roku 1941 N, nebo M?, v němž je „pátá kolona“ opakovaně zmiňována.

Mimo španělskou občanskou válku termín pro obrazné vyjádření použil patrně poprvé sovětský lidový komisař pro zahraniční věci Maxim Maximovič Litvinov v listopadu 1937. V komentáři o dění v Evropě a v Sovětském svazu řekl: „Žádná pátá kolona sympatizantů s fašismem a špiónů nebude v Rusku vytvořena.“

V českém prostředí se za pátou kolonu označovala například Sudetoněmecká strana.[4] V roce 2002 tehdejší předseda vlády Miloš Zeman označil sudetské Němce za Hitlerovu pátou kolonu.[5]