Pád Srebrenice a Žepy

Pád Srebrenice a Žepy, kódové označení Operace Krivaja 95 a Stupčanica 95 (srbsky: Операције Криваја 95 и Ступчаница 95), byla operace provedená Vojsky Republiky srbské proti bosenským muslimům v OSN enklávách Srebrenica a Žepa. Operace začala 6. července 1995. Hlavním důvodem útoku byla podle srbské strany přítomnost 10 000 příslušníků Bosenské armády v těchto oblastech. Po dobytí Srebrenice došlo k hromadným popravám muslimských mužů. Pád Srebrenice a Žepy se stal důvodem pro intervenci NATO v Bosně a Hercegovině.

Pád Srebrenice a Žepy
konflikt: Válka v Bosně a Hercegovině

Vojenská situace v okolí Srebrenice a Žepy v červenci 1995
trvání: 6. červenec - 25. červenec, 1995
místo: Bosna a Hercegovina
výsledek: Rozhodující vítězství Srbské armády.
Bombardování srbských pozic vojsky NATO
strany
Republika srbská Bosna a Hercegovina
Mírové jednotky OSN
velitelé
Ratko Mladić

Radislav Krstić
Milorad Pelemiš

 Naser Orić (Srebrenica)

Avdo Palić (Žepa)
Thom Karremans

síla
9 750 mužů,
10 tanků		 3000 mužů (Srebrenica)

1 500 mužů (Žepa)
370 dánských vojáků
2 letouny F-16 (Srebrenice)
79 ukrajinských vojáků (Žepa).

ztráty
300-500 mrtvých a zraněných
2 zničené tanky		 2000 mrtvých

35 632 (+10 000[zdroj?]) uprchlíků (Srebrenica, Žepa→Tuzla, Kladanj)
100–200[zdroj?] evakuoványch zraněných (Žepa→Sarajevo)
800 uprchlíků (→Srbsko)[1][2]
750[3] a 1500 válečných zajatců (Srebrenica a Žepa)

Obsazení Srebrenice

Dne 6. července 1995 v časných ranních hodinách začali město ostřelovat příslušníci Vojsk Republiky Srbské, jejichž část byla rekrutována z okolních vesnic, kde předtím docházelo k masakrům Srbů. [4] Město Srebrenicu chránilo 600 nizozemských vojáků UNPROFOR a vojáci 28. divize bosensko-muslimské armády, kteří následně podnikli protiútok.[zdroj?] 8. července bylo město ostřelovánu znovu, přičemž bylo zasaženo i předsunuté stanoviště nizozemských UNPROFOR, kteří se kvůli nedostatečné výzbroji museli vzdát a po delším vyjednávání jim Srbové povolili odjet do Srebrenice. Cestou tam se však nizozemští vojáci při snaze projet silniční zátaras dostali do konfliktu s bosenskými obránci, kteří po jejich transportéru hodili granát. Výsledkem byla smrt vojína Raviva van Renssena.[5]

Následující den pokračovalo srbské ostřelování a z města uprchly tisíce civilistů. Srbové obsadili další pozorovací stanoviště sil OSN a vzali jako rukojmí asi 30 nizozemských vojáků. 10. a 11. července mělo dojít k leteckým útokům na Srby, ale nakonec k tomu nedošlo i kvůli tomu, že Srbové hrozili, že v případě útoku zabijí nizozemská rukojmí.[5] V tomtéž období se 28. divize bosensko-muslimské armády, která v bojích utrpěla ztrátu asi 2 tisíc mužů, začala postupně stahovat,[zdroj?] i když byla početně silnější, než útočící srbské jednotky.[zdroj?] Její vojska odcházela směrem ke Snagovu a zbylí vojáci museli složit zbraně, přičemž byli zajati srbskými silami. 12. července 1995 začaly autobusy odvážet zbývající ženy a děti na muslimská území, muži však zůstali izolováni. Celkem Srebrenicu opustilo dle Světové zdravotnické federace 35 632 lidí.

Obsazení Žepy

25. července bylo silami bosenských Srbů obsazeno také blízké „bezpečné území“ Žepa. Na archivních záběrech Ratko Mladić při vyjednávání o kapitulaci Žepy s viditelně zaskočenými muslimskými představiteli vyjednával z pozice blahosklonné moci a dává každému karton cigaret. O přestávkách cvičí s činkami.[6][7] Poté dohlíží na nástup žen a děti do autobusů.[8][9]

Mezinárodní reakce
Podrobnější informace naleznete v článku Operace Rozhodná síla.

Rada Severoatlantické aliance schválila použití síly k ochraně poslední muslimské enklávy ve východní Bosně – Goražde.

Související články

Reference
  1. „So to avoid the Bosnian Serb forces to their west, about 800 of the men and boys of Zepa fled east. They crossed the Drina River to Yugoslavia, where they were split between two detention camps“211 Bosnians Free After 8 Months. Why So Long?
  2. „The fact that Milosevic personally intervened and saved 800 Bosnian Muslim men from the enclave who crossed the Drina River into Yugoslavia demanding protection from Milosevic!!! These men where handed over to the Red Cross in Hungary – so that from there they could choose whether or not they wanted to return to Bosnia.“Some things to keep in mind about Srebrenica:
  3. „Page 34931:During the attack or the battle that occurred on the 11th of July, 1995, there were some 40.000 inhabitants in Srebrenica. Twenty-five thousand of them were mainly women, children, old people, and they surrendered to the forces of General Mladic. These 25.000 civilians were never in danger. They were transported towards Kladanj and towards Tuzla in Muslim territory, and nothing, nothing was -no harm was done to them. Out of these 25.000 people, there were about 750 men that were held prisoners because their identity was to be checked and it had to be checked that none of them was suspected of crimes against Serbs in the area. Out of these people, 500 were not suspected at all. They were released, and they were able to go towards Kladanj and Tuzla. Two hundred and fifty of them were held back because there was suspicion against them. They were suspected of crimes against the Serbs. They were detained in Zvornik and Batkovic, and it is probable that out of these people there were some summary executions because some Serbs recognised some of the authors of some crimes in their villages, but according to General Mladic, no more than hundred summary executions took place out of this group of people.“Patrick Barriot.Wednesday, 12 January 2005
  4. Kauza Radovan Karadžić. www.outsidermedia.cz [online]. [cit. 2011-07-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-07-28.
  5. Archivovaná kopie. smolen.webz.cz [online]. [cit. 2011-07-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-02-22.
  6. Eksodus i deportacija Žepljaka
  7. Eksodus i deportacija Žepljaka
  8. Srebrenica, lies and media games. srpska-mreza.com [online]. [cit. 2011-07-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-30.
  9. Александр Ионов «Операции „Кривая-95“ и „Ступчаница-95“: освобождение Сребреницы и Жепы»
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.