Oxid thoričitý

Oxid thoričitý je jedním z oxidů thoria. Thorium je zde v oxidačním čísle IV. Vzniká jako vedlejší produkt při výrobě lanthanoidů a uranu. V přírodě se vyskytuje v podobě vzácného nerostu thorianitu. Používá se jako jaderné palivo.

Oxid thoričitý

3D model ThO2

Obecné
Systematický název Oxid thoričitý
Latinský název Thorii dioxidum
Thorium oxydatum
Anglický název Thorium dioxide
Německý název Thoriumdioxid
Sumární vzorec ThO2
Vzhled bílá pevná látka
Identifikace
Registrační číslo CAS 1314-20-1
Vlastnosti
Molární hmotnost 264,04 g/mol
Teplota tání 3 000 °C
Teplota varu 4 400 °C (přibližně)
Hustota 9,7–9,9 g/cm3
Index lomu nD= 2,20 (kapalina)
Tvrdost 6,5
Rozpustnost ve vodě nerozpustný
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
horká kyselina sírová
směs kys. fluorovodíkové a dusičné
Relativní permitivita εr 16,5
Součinitel tepelné vodivosti 13,8 Wm−1K−1 (38 °C)
12,4 Wm−1K−1 (93 °C)
11,2 Wm−1K−1 (149 °C)
Měrná magnetická susceptibilita −0,761×10−6 cm3g−1
Měrný elektrický odpor 260 000 Ώm (550 °C)
8 000 Ώm (800 °C)
150 Ώm (1 200 °C)
Struktura
Krystalová struktura amorfní
krychlová plošně centrovaná
Hrana krystalové mřížky krychlová plošně centrovaná
a= 559,52 pm
Koordinační geometrie čtyřstěnná (O2–)
krychlová (ThIV)
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° −1 226,4 kJ/mol
Standardní molární entropie S° 65,23 J K−1mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° −1 168,8 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp 0,233 9 JK−1g−1
Bezpečnost

GHS06

GHS08
[1]
Nebezpečí[1]
R-věty R23/24/25, R33, R45
S-věty S36/37/39, S45, S53
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vlastnosti

Měrný elektrický odpor oxidu thoričitého s rostoucí teplotou klesá, takže se vlastně jedná o polovodič.

Reference

  1. Thorium dioxide. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)

Literatura

  • VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.