Oxid rheniový

Oxid rheniový (ReO3) je jedním z oxidů rhenia, to je v něm přítomno v oxidačním stavu VI. Je to jediný stabilní trioxid prvků 7. skupiny.

Oxid rheniový
Obecné
Systematický název Oxid rheniový
Anglický název Rhenium trioxide
Německý název Rhenium(VI)-oxid
Sumární vzorec ReO3
Vzhled červeno-fialové krystaly nebo prášek
Identifikace
Registrační číslo CAS 1314-28-9
Vlastnosti
Molární hmotnost 234,205 g/mol
Teplota tání 160 °C
Teplota rozkladu 400 °C
Hustota 6,9–7,3 g/cm3
Index lomu nD= 1,68
Rozpustnost ve vodě nerozpustný
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
kyselina dusičná
peroxid vodíku
Měrná magnetická susceptibilita 0,858 5×10−6 cm3 g−1
Struktura
Krystalová struktura krychlová
Hrana krystalové mřížky a=373 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° −592,9 kJ/mol
Standardní molární entropie S° 82,8 J K−1 mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° −514,4 kJ/mol
Bezpečnost

GHS07
[1]
Varování[1]
R-věty žádné nejsou
S-věty žádné nejsou
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příprava a struktura

Lze jej připravit redukcí oxidu rhenistého pomocí oxidu uhelnatého při teplotě 200 °C nebo pomocí kovového rhenia při teplotě 400 °C.[2]

Re2O7 + CO → 2 ReO3 + CO2
3 Re2O7 + Re → 7 ReO3

Každý atom rhenia je oktaedricky koordinován šesti atomy kyslíku. Oktaedry jsou propojeny svými vrcholy, čímž tvoří trojdimenzionální strukturu. Koordinační číslo kyslíku je 2.[3]

Vlastnosti

ReO3 má (v porovnání s jinými oxidy) velmi nízký měrný elektrický odpor. Chová se podobně jako kovy, jeho elektrický odpor klesá s teplotou. Při 300 K je měrný odpor 100 nΩ·m, po ochlazení na 100 K klesne na hodnotu 6,0 nΩ·m.[4]

Oxid rheniový je nerozpustný ve vodě a ve zředěných kyselinách a zásadách. Zahřívání se zásadami vede k disproporcionaci na oxid rheničitý a rhenistan,[4] reakce s kyselinami za vyšší teploty poskytuje oxid rhenistý. V koncentrované kyselině dusičné vzniká kyselina rhenistá.

Zahříváním na teplotu 400 °C ve vakuu dochází k disproporcionaci:

3 ReO3 → Re2O7 + ReO2

Odkazy

Reference

  1. Rhenium trioxide. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
  2. NECHAMKIN, H.; HISKEY, C. F.; MOELLER, Therald. Rhenium(VI) Oxide (Rhenium Trioxide). Příprava vydání Ludwig F. Audrieth. Hoboken, NJ, USA: John Wiley & Sons, Inc. Dostupné online. ISBN 978-0-470-13234-0, ISBN 978-0-470-13162-6. DOI 10.1002/9780470132340.ch49. S. 186–188. DOI: 10.1002/9780470132340.ch49.
  3. ReO3 - Rhenium trioxide: Interactive 3D Structure. ChemTube3D [online]. [cit. 2021-01-04]. Dostupné online. (anglicky)
  4. GREENWOOD, NORMAN NEILL. Chemie prvků. Sv. 1.. 1. vyd. vyd. Praha: Informatorium 793 s., 1 příl s. Dostupné online. ISBN 80-85427-38-9, ISBN 978-80-85427-38-7. OCLC 320245801 S. 1294.

Literatura

  • VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.