Oxid ceričitý
Oxid ceričitý je žlutobílý prášek s chemickým vzorcem CeO2. Je používán v keramice, pro výrobu broušeného skla a pro zvýšení citlivosti fotosenzitivního skla. Také se používá při jemném leštění optických prvků. Cer se používá pro samočinné čištění stěn pecí jako uhlovodíkový katalyzátor během vysoké teploty čisticího procesu.[zdroj?]
Oxid ceričitý | |
---|---|
Obecné | |
Systematický název | Oxid ceričitý |
Anglický název | Cerium(IV) oxide |
Německý název | Cer(IV)-oxid |
Sumární vzorec | CeO2 |
Vzhled | Bílá až bledě žlutá práškovitá látka |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 1306-38-3 |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 172,12 g/mol |
Teplota tání | 2 650 °C (přibližně) |
Teplota varu | ? °C |
Hustota | 7,3 g/cm3 7,132 g/cm3, (23 °C) |
Rozpustnost ve vodě | Nerozpustný, rozpustný v silných kyselinách |
Měrná magnetická susceptibilita | 1,9×10−6 cm3g−1 (20 °C) |
Struktura | |
Krystalová struktura | krychlová |
Hrana krystalové mřížky | a=541,1 pm |
Termodynamické vlastnosti | |
Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −1 083,3 kJ/mol |
Standardní molární entropie S° | 77,9 JK−1mol−1 |
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | −1 025 kJ/mol |
Izobarické měrné teplo cp | 0,358 JK−1g−1 |
Bezpečnost | |
[1] Varování[1] | |
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Oxid ceričitý velmi účinně vstřebává ultrafialové záření, zatímco je průhledný pro viditelné světlo. Mohl by proto nahradit oxid zirkoničitý a oxid titaničitý jako účinné složky v opalovacích krémech, pokud by měl nižší fotokatalickou aktivitu. Nicméně tyto tepelné katalytické vlastnosti mohou být sníženy pokrytím částic amorfním oxidem křemičitým nebo nitridem boritým.
Oxid ceričitý je mírně hygroskopický (pohlcuje vlhkost) a je schopen vázat malá množství oxidu uhličitého z atmosféry.
Reference
- Cerium dioxide. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
- VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.