Ovádovití

Ovádovití (Tabanidae) jsou globálně rozšířenou čeledí dvoukřídlého hmyzu. Zástupci čeledi ovádovitých obvykle napadají lidi i hospodářská zvířata. Řadí se mezi škůdce, neboť samičky svým kousnutím mohou přenášet nemoci a parazity. Existuje široké spektrum ovádovitých od středních až po velmi velké. Některé druhy jsou při letu hlučné, jiné však létají tiše a oběť tak nemusí být dostatečně varována.

Ovádovití
Ovád Hybomitra micans
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenčlenovci (Arthropoda)
Třídahmyz (Insecta)
Řáddvoukřídlí (Diptera)
PodřádBrachycera
InfrařádTabanomorpha
NadčeleďTabanoidea
Čeleďovádovití (Tabanidae)
Rody

dle ITIS:
 Podčeleď Chrysopsinae:

  • Merycomyia
  • Chrysops
  • Neochrysops
  • Silvius

Podčeleď Pangoniinae:

  • Apatolestes
  • Asaphomyia
  • Brennania
  • Esenbeckia
  • Pangonius
  • Pegasomyia
  • Stonemyia
  • Goniops

Podčeleď Tabaninae:

  • Anacimas
  • Bolbodimyia
  • Catachlorops
  • Chlorotabanus
  • Diachlorus
  • Dichelacera
  • Holcopsis
  • Lepiselaga
  • Leucotabanus
  • Microtabanus
  • Stenotabanus
  • Haematopota
  • Agkistrocerus
  • Atylotus
  • Hamatabanus
  • Hybomitra
  • Poeciloderas
  • Tabanus
  • Whitneyomyia

Nezařazeno:

  • Zophina
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ovádovití jsou extrémně rychlí a hbití letci. Bylo u nich spatřeno provádění manévrů, které se provádějí se stíhacími letouny, jako je například looping.[1]

Navzdory tomu, že se ovádovití řadí mezi škůdce, patří i mezi opylovače rostlin. Zejména některé jihoafrické druhy mají dlouhé sosáky přizpůsobené k sání nektaru z květů s korunkou z dlouhých a úzkých okvětních plátků (např. Lapeirousia [2] a některé pelargónie (Pelargonium)[3]). Ovádovití se vyskytují téměř na celém světě. Nenajdeme je pouze v extrémních severních a jižních šířkách a na některých vzdálených oceánských ostrovech.

Klasifikace

Celosvětově bylo popsáno kolem 4500 druhů ovádovitých. Přes 1300 z nich je rodu Tabanus. Jsou uznávány tři podčeledi:

  • Chrysopsinae
  • Pangoniinae
  • Tabaninae

Životní vývoj
Hlava Ováda velkého

Ovádi se páří v rojích. Místo a doba páření závisí od druhu.[4] Vajíčka jsou ovády kladena na listy nebo kameny, v blízkosti vody, do níž mohou vylíhnuvší se larvy spadnout a ve které se následně živí bezobratlými živočichy.

Většinu života ovád stráví ve stádiu larvy, ve kterém setrvává po dobu 1–2 let. Vylíhlí dospělí jedinci poté žijí pouze několik dní.

Dospělí jedinci se živí nektarem a příležitostně nepohrdnou ani pylem. Samičky většiny druhů potřebují krev, aby se byly schopny rozmnožovat. Stejně jako u komárů samci nejsou paraziti a tudíž postrádají kusadla, která samičky používají k získávání krve. Většina ovádů se živí krví savců, jsou však známy i druhy, které se živí krví ptáků nebo dokonce obojživelníků.

V larválním stádiu je ovád predátor, který se živí malými bezobratlými živočichy vyskytujícími se například v bahně na okraji vodních toků nebo ve vlhké půdě.

Kousnutí
Ústní ústrojí ováda (bzikavka Haematopota pseudolusitanica)

Kousnutí ovádem je velmi bolestivé, neboť ovád si oproti komárovi neklade za cíl, aby nebyl objeven. Následkem kousnutí je silné svědění; pokud není ošetřeno, vzniká i otok. Pokud se již zaměří na svou kořist, setrvává ovád v útoku dokud není zabit nebo dokud nedosáhne svého cíle. Plácání a mávání nemá na ováda odpuzující vliv. Maďarští biologové zjistili, že pruhovaná kůže, jakou mají například zebry, je pro ovády méně přitažlivá, než kůže, která je jednobarevná, ať už je celá světlá nebo tmavá.[5] [6]

Přirození predátoři

V přirozeném potravním řetězci se ovády živí zejména ptáci. Existují však i specializovaní predátoři, mezi něž lze například zařadit dlouhoretku karolínskou (Stictia carolina) – druh kutilky (blanokřídlý hmyz podobný vose).

Nemoci
Kousnutí ovádem u člověka

Ovádovití jsou známými přenašeči nemocí. V závislosti na druhu přenášejí:

U zvířat napadených zároveň větším množstvím ovádů je problémem i ztráta krve. Tato ztráta může dosáhnout i 300 ml/den. Toto může být pro zvíře (obvykle dobytek) i smrtící.

U lidí byl zaznamenán po kousnutí ováda i anafylaktický šok.[7]

Galerie

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Horse-fly na anglické Wikipedii.

  1. Wilkerson, R.C., J.F. Butler. 1984. The Immelman turn, a pursuit maneuver used by hovering male Hybomitra hinei wrighti (Diptera: Tabanidae). Annals of the Entomological Society of America 77: 293-295.
  2. Goldblatt, Peter, John C. Manning, and Peter Bernhardt. "Pollination biology of Lapeirousia subgenus Lapeirousia (Iridaceae) in southern Africa; floral divergence and adaptation for long-tongued fly pollination." Annals of the Missouri Botanical Garden (1995): 517-534.
  3. Combs, J. K., and A. Pauw. "Preliminary evidence that the long-proboscid fly, Philoliche gulosa, pollinates Disa karooica and its proposed Batesian model Pelargonium stipulaceum." South African Journal of Botany 75.4 (2009): 757-761.
  4. Wilkerson, R.C., J.F. Butler, L.L. Pechuman. 1985. Swarming, hovering and mating behavior of male horse flies and deer flies (Diptera: Tabanidae). Myia 3: 515-546.
  5. EGRI, A.; BLAHO, M.; KRISKA, G.; FARKAS, R.; GYURKOVSZKY, M.; AKESSON, S.; HORVATH, G. Polarotactic tabanids find striped patterns with brightness and/or polarization modulation least attractive: an advantage of zebra stripes. Journal of Experimental Biology. 2012, s. 736–745. ISSN 0022-0949. DOI 10.1242/jeb.065540. (anglicky)
  6. Louisa Amirault. Zebra stripes repel horseflies...how can we use this information?. EquineSite.com. 2013. Archivováno 3. 1. 2015 na Wayback Machine
  7. Williams, R. Allergic reaction to horsefly bite kills father of four in seconds after anaphylactic shock. The Independent 26 July 2013.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.