Otto Prutscher

Byl synem vídeňského truhláře Johanna Prutschera a Marie roz. Tondl, jeho starší bratr Hans Prutscher byl také architekt. Vyučil se v dílně svého otce, pak nastoupil na vídeňskou Vyšší odbornou školu dřevařského průmyslu (1895-1897) a roku 1895 odjel na studijní[p. 1] cestu do Paříže a Londýna. V letech 1897-1901 studoval na vídeňské Uměleckoprůmyslové škole u Franze Matsche, Wilibalda Schulmeistera a Josefa Hoffmanna. Po ukončení školy v roce 1903 byl asistentem na Grafickém a výzkumném ústavu a od roku 1904 samostatně činný. Roku 1909 získal místo profesora na Uměleckoprůmyslové škole ve Vídni, kde působil do nuceného odchodu do penze roku 1939 a pak opět po ukončení druhé světové války v letech 1945-1946. V době první světové války sloužil jako dobrovolník v Klosterneuburgu, po jejím ukončení se stal inspektorem zvyšování kvalifikace na Průmyslové škole ve Vídni. Od roku 1926 byl civilním architektem. V roce 1912 se stal zakládajícím členem rakouského Werkbundu. Patřil k blízkým spolupracovníkům Josefa Hoffmanna a kmenovým designérům Wienera Werkstätte. V letech 1922-1941 byl členem vídeňského Domu umělců. Pracoval v časopise Interieur[2]. Připravil nebo se podílel na přípravě řady výstavních projektů, mezi nejvýznamnější patřil jeho podíl na přípravě umělecké přehlídky Kunstschau pořádané ve Vídni roku 1908. V roce 1947 získal rakouskou státní cenu za architekturu. Roku 1911 se oženil s židovkou Helenou Süssmandl. Díky kontaktům manželčiny rodiny získal řadu zámožných klientů. Roku 1938 byl postaven před rozhodnutí rozvést se a tím odsoudit manželku k deportaci do koncentračního tábora. Rozhodl se vzdát se veškerých společenských postů i pedagogické činnosti. Vzhledem k tomu, že ve Vídni patřil ke společensky významným osobám, podařilo se mu za cenu osobních obětí manželku a dvě dcery zachránit. Dcery po válce odešly do Itálie, kde jeho potomci žijí dodnes. Byl pohřben do čestného hrobu na Wiener Zentralfriedhof ve Vídni.

Komplex sociálního bydlení Lorenshof, Vídeň, dobová pohlednice, 1930

Otto Prutscher patřil k významným představitelům vídeňské secese. Začal jako návrhář interiérového zařízení a nábytku, mimo to navrhoval stříbrné předměty (např. pro Wiener Werkstätte), šperky, porcelán, keramiku a lustry.[2] Nejdříve se věnoval zařizování interiérů. Jeho prvním architektonickým dílem byl nájemní dům na Salisstraße 3 ve Vídni. Inspiraci čerpal především v pracích J. Hofmanna. Dbal na vytvoření určité nálady,snažil se dát stavbě komplexní vzhled – od architektury až ke kompletnímu interierovému vybavení, tzv. Gesammtkumstwerk, v duchu pozdní secese a art déco.[2]

• 

  Vila Theodora Flemmicha v Krnově
  Nájemní dům, Vídeň, Salisstraße 3, 1904
• Prodejna továrny na klobouky P. & C. Habig, Vídeň, Wiedner Hauptstraße, 1910
• Prodejna firmy na výrobu postelí Anton Böck, Vídeň, Kärntner Straße, kolem 1910
• Prodejna firmy Munk, Vídeň, Stephansplatz, koelm 1910
• Villa Rothberger, Baden bei Wien, 1912
• Villa Bienenfeld, Baden bei Wien, 1912–13
• Vila Theodora Flemmicha v Krnově (Jägerndorf), 1914–15[3]
• Dům Dr. Friedricha Benesche, Kaulbachstraße 8, 1914–15
• Interiéry Dianabadu, Vídeň, 1913–17 (1967 zbořeno, přestavěno) – spolu s Michaelem Powolnym
• Kostel sv. Marka (původně pravoslavný, dnes koptský kostel), Vídeň, Wagramer Strasse, 1917
• Dům Arnfelser, Gleisdorf, 1919
• Vila Knopf, Vídeň, Braungasse 44, 1919-22
• Prodejna a interiér výrobny továrny nábytku Knobloch, Vídeň, Karl-Schweighofergasse 10–12, 1921
• Vila Antona Hübla, Ústí nad Labem, Rooseveltova 2, 1923–24[4]
• Komplex sociálního bydlení Heinehof, Vídeň, 1925
• Komplex sociálního bydlení Lorenshof, Vídeň, Längenfeldgasse 14-18, 1927
• Komplex sociálního bydlení Hermann-Fischer-Hof, Vídeň, 1928
• Komplex sociálního bydlení Harkortstraße 4, Vídeň, 1928–29
• Komplex sociálního bydlení Eiflerhof, Vídeň, 1929
• Rozšíření klášterního kostela Matky Boží v Murlingengasse, Vídeň, 1931
• Dům Dr. Otto Wertheima, Mariazell, 1932
• Venkovský dům rodiny Kapsch, Mitterbach, 1932
• Venkovský dům rodiny Cerny, Erlaufsee, 1932
• Café Palace, 1933 (zničeno)
• Prodejna Piccini, Vídeň, Naschmarkt, 1934

• 1905-1924 – návrhy nábytku pro firmu Gebrüder Thonet a Thonet a. s.
• Návrhy skla pro firmy Meyers Neffe v Adolfově u Vimperka, J. Loetz Witwe
• Textilní dezény (vzory) pro firmu Johann Backhausen & Söhne
• Návrhy pro Wiener Werkstätte