Otto Polak

Pocházel z početné rodiny (měl 10 sourozenců) JUDr. Prokopa Wolfganga Polaka (1803–1858), pražského advokáta a ředitele statku císaře Ferdinanda a jeho manželky Luisy, rozené Hirschové (1807–1846)[4][3] a druhé manželky Hedviky, rozené Ferdinandiové (1827–1883). Vystudoval na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze, kde 13. května 1863 získal titul doktora práv. Už jako student se zapojil do veřejného dění. V roce 1859 byl zástupcem německého studentstva na Schillerových oslavách v Praze. V roce 1863 se stal statkářem, když získal do nájmu statek Kamýk u Litoměřic, na kterém pak po 21 let hospodařil. V roce 1874 založil litoměřický zemědělský spolek a po sedm let zastával funkci jeho předsedy. Podílel se na organizování sudetoněmeckého rolnického stavu.[3] Působil jako advokát ve Vídni.[2]

Angažoval se i ve vysoké politice. Působil jako poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách roku 1879 za kurii městskou v Čechách, obvod Falknov, Loket atd. Mandát zde obhájil ve volbách do Říšské rady roku 1885 a volbách do Říšské rady roku 1891.[5] Ve volebním období 1879–1885 se uvádí jako Dr. Otto Polak, soukromník, bytem Praha.[6]

Patřil mezi německé liberály (tzv. Ústavní strana).[3] Po volbách roku 1885 se uvádí jako člen klubu Sjednocené levice, do kterého se spojilo několik ústavověrných (liberálně a centralisticky orientovaných) politických proudů.[7] Po rozpadu Sjednocené levice přešel do frakce Německý klub.[8] V roce 1890 se uvádí jako poslanec obnoveného klubu německých liberálů, nyní oficiálně nazývaného Sjednocená německá levice.[9] I ve volbách roku 1891 byl na Říšskou radu zvolen za klub Sjednocené německé levice.[10]

Po odchodu z parlamentu se stáhl z veřejného a politického života. Zemřel v říjnu 1916.[3]

Jeho švagrem byl politik Alexander Richter.[3]