Ota B. Kraus

Ota B. Kraus (1. září 1921, Praha – 5. října 2000, Netanja, Izrael)[1] byl český spisovatel, učitel anglického jazyka a grafolog.

Otto (Ota) B. Kraus
Otto (Ota) B. Kraus
Rodné jménoOtto Kraus
Narození1. září 1921[1]
Praha
Československo Československo
Úmrtí5. října 2000[1]
Netanja
Izrael Izrael
Příčina úmrtíKarcinom žaludku
Povoláníučitel angličtiny; spisovatel
NárodnostIzrael
StátČeskoslovensko; Izrael
Vzdělánídocent anglického jazyka a literatury[1]
Žánrpovídkové knihy a novely
Témataholokaust a život v Izraeli[1]
Manžel(ka)Dita Krausová (rozená Edith Polachová)
RodičeRichard Kraus (1884–1944); Marie Krausová (rozená Strassová)
Příbuzníbratr: Harry Kraus (1928–1945)
oficiální stránka
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Edith Polach (provdaná Dita Krausová) (* 1929) jako třináctiletá dívka (rok 1942)

Život

Rodiče a bratr

Richard Kraus byl spolumajitelem Továrny dětské konfekce a prádla Bloch a Kraus, později majitelem továrny RIKRA (mechanická továrna prádla, blůz a zástěr), kde zaměstnával asi šedesát švadlen.[2][3] Během manželství s Marií Strassovou se Krausovým narodil starší syn Otto Kraus (1921–2000) a mladší syn Harry Kraus (1928–1945).[2][3]

Druhá světová válka

V roce 1942 byl Richard Kraus deportován do Terezína a později do nacistického vyhlazovacího tábora v Osvětimi, kde byl zavražděn v plynové komoře.[2][3] Jeho manželka Marie Krausová zemřela na skvrnitý tyfus v koncentračním táboře Bergen-Belsen několik dní po osvobození tábora (15. dubna 1945) britskou armádou.[2][3] Mladší syn Harry Kraus zahynul nejspíše v dubnu 1945 během pochodu smrti.[2][3] Z celé Krausovy rodiny přežil pouze starší syn Ota Kraus.[2][3]

Léta 1945 až 1948

Po skončení druhé světové války se Ota Kraus vrátil do Československa (do Prahy), kde se setkal s Editou Polachovou, s níž se seznámil za druhé světové války v pracovním táboře.[2][3] Ota Kraus byl bývalý terezínský i osvětimský vězeň a tak podobný osud a vzájemné porozumění následně přerostlo v přátelství, lásku a později (v roce 1947) v manželství (Za Otu B. Krause se Edita Polachová provdala 21. května 1947 v Praze[4]).[5]

V restituci byla Oto Krausovi nakrátko vrácena původně arizovaná[2][3] továrna na dámské prádlo, kterou mu ale po „vítězném“ únoru 1948 komunisté zabavili a znárodnili.[2][3][p 1]

Asi v polovině roku 1948, když bylo jejich synkovi asi 6 měsíců (narozen 28. prosince 1947 v Praze[4]) se Krausoivi definitivně rozhodli k opuštění Československa a k legálnímu vystěhování se do Izralele. V květnu 1949 rodina Krausových (Ota Kraus s manželkou a synem) dorazila do Izraele.[7][2][3][5] Jejich synek byl tehdy stár jen 17 měsíců.

V Izraeli

V Izraeli pobývali manželé Krausovi nejprve několik měsíců ve sběrných stanových táborech v Haifě, pak se přesunuli do vesnice Ša'ar Chefer u Netanji, kde žili asi rok. Dalších sedm let pak žili v kibucu Giv'at Chajim, kde Dita pracovala v kuchyni a opravovala obuv v ševcovské dílně a její manžel vyučoval angličtinu.[p 2] Odtud se přestěhovali do Hadassim aby se nakonec usadili v Netanji.[7] Tady Ota Kraus dostal práci v internátní škole jako učitel angličtiny.[6] Později i Dita začala učit angličtinu a tak spolu dožili do penze.[6]

Ota Kraus pracoval v Izraeli nejen jako učitel angličtiny,[8] ale je i autorem několika povídkových knih a novel[8] (vyšly i v českém překladu) čerpajících z jeho válečných i izraelských zážitků.[8] Manželé Krausovi vychovali dva syny a dceru. (Dcera byla prostřední a zemřela ve dvaceti letech na nevyléčitelnou nemoc.) Ota Kraus zemřel v Izraeli 5. října 2000. Jeho manželka Dita Krausová žije v Izraeli a často navštěvuje Českou republiku. Svoji první návštěvu uskutečnila po čtyřiceti letech – v roce 1989. V roce 2019 byla Dita Krausová ve věku 90 let babičkou čtyř vnoučat a prababičkou čtyř pravnoučat.[9]

Dovětek

V úterý dne 24. listopadu 2020 převzala Dita Krausová (z Tel Avivu) v Centrálním depozitáři Uměleckoprůmyslového muzea (UPM) v Praze číšku z rosalinového[8] skla.[2][3] Číška z 19. století byla rodině jejího manžela Oty Krause spolu s ostatním majetkem zabavena během druhé světové války nacisty.[2][3] „Centrum pro dokumentaci majetkových převodů kulturních statků obětí druhé světové války“ určilo jako původního majitele číšky otce Otty Krause – Richarda Krause (1884–1944).[2][3]

Dílo
  • Země bez Boha (1948)
  • Vítr z hor (1991)
  • Vepři ve při (1993)
  • Můj bratr dým (1993)
  • The Painted Wall (1995)
  • Die Bemalte Wand (2002)
  • Obchodník se sny a jiné galilejské povídky (2009)

Odkazy

Poznámky
  1. Komunistický režim rodinu Krausovu neperzekvoval kvůli tomu, že byli Židé, ale její členové se museli mít stále na pozoru.[6] Ota B. Kraus byl správcem majetku svého otce – fungující továrny na dámské prádlo.[6] Krausovi bydleli v rodinném domku situovaném v areálu továrny.[6] Po Vítězném únoru 1948 byla továrna znárodněna a Krausovi se měli vystěhovat, ale neměli kam jít.[6] Bydleli tedy v továrně dále, měli cejch nepřátel lidu a zaměstnanci měli zakázáno členy rodiny zdravit.[6] Na neděli jim vypínali elektřinu, byla zima a Krausovi nemohli svítit ani vařit.[6]
  2. V kibucu rádi přijímali nové, mladé lidi v produktivním věku, kterým zásadně svěřovali ty nejnepříjemnější práce (např. mýt nádobí a čistit latríny), takže alespoň zpočátku nemohli dělat to, co uměli.[6] Kvůli tomu z kibucu mnoho lidí odcházelo.[6] Krausovi kibuc definitivně opustili, když se kibuc postavil proti vydání Otovy knihy „Vítr z hor“, která obsahuje kritický postoj vůči společné výchově dětí.[6]

Reference
  1. Kraus, Ota B., 1921-2000; Kraus, Otto B., 1921-2000; Narozen 1. 9. 1921 v Praze, zemřel 5. 10. 2000 v Netanji (Izrael) [online]. Databáze autorit provozovaná NK ČR [cit. 2020-12-18]. Identifikační číslo: jk01063078; Docent anglického jazyka a literatury, filozof. Spisovatel zaměřený na téma holokaustu a života v Izraeli.. Dostupné online.
  2. UPM vrátilo číšku zabavenou nacisty [online]. Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze (UPM) [cit. 2020-12-17]. Dostupné online.
  3. ZIMMEROVÁ, Wendy. Předmět zabavený nacisty se vrátil zpět do rodiny. Osvětimská knihovnice Dita Krausová převzala číši, která patřila jejímu tchánovi [online]. Pražská drbna, 2020-11-27. Dostupné online.
  4. MENŠ. Dita (Edith) Krausová (* 12.7.1929 Praha) [online]. encyklopedie Brna cz, rev. 2017-09-09 [cit. 2019-07-13]. Bydliště v roce 1946: Teplice-Šanov, Moravská 10. Dostupné online.
  5. DRDA, Adam; BALCAR, Jan; VLNAS, Jan; JELÍNKOVÁ, Andrea (zpracovala natáčení). Dita Krausová (* 1929 ) – Izrael je můj domov bez kořenů [online]. www pamet naroda cz, 2015-10-28 [cit. 2019-07-11]. Natáčeno v Praze v rámci projektu Paměť národa (ve spolupráci s Českou televizí). Dostupné online.
  6. BALVÍN, Jaroslav. S Ditou Krausovou o jejím životě po Osvětimi: Najděte si mě na googlu! [online]. www novinky cz (SALON, Právo), 2015-05-14 [cit. 2019-07-12]. Dostupné online.
  7. MEROVÁ, Evelina; BALAJKA, Petr. Odložený a dohnaný život Dity Krausové. Obecní noviny - informační měsíčník členů Židovské obce v Praze (interní, neprodejná publikace). 02. 2019, roč. 16, čís. 5, s. 10. Švat / Adar I. 5779.
  8. HALATKA, David. Číška zabavená nacisty je zpět. Deník Metro (Praha). Praha: MAFRA (člen holdingu Agrofert), 2020-12-14, čís. 231, s. 8. Evidenční číslo MK ČR: E 16400. ISSN 1211–7811.
  9. ZAVŘELOVÁ, Monika. Nacisté její život odložili na neurčito. V devadesáti si jej bere zpět [online]. www idnes cz, 2019-01-06 [cit. 2019-07-12]. Dostupné online.

Literatura
  • Lorencová, Anna. Rozhovor Anny Lorencové s Ditou Krausovou o nelehkém životě. In: Terezínská iniciativa. 2011, číslo 56, strany 6–9.
  • Stránský, Pavel. Poslové obětí. Praha: Perla 1999.
  • Stránský, Pavel. Ota B. Kraus. In: Roš chodeš. 2000, číslo 12, strana 11.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.