Oswald Nischelwitzer

Vystudoval gymnázium, pak se musel ujmout správy rodinného statku.[2] Od roku 1850 působil jako správce velkostatku hrabat z Ortenburgu v Korutanech.[1] Byl mu roku 1855 udělen zlatý záslužný kříž, roku 1872 Řád Františka Josefa a krátce před smrtí roku 1894 i Řád železné koruny.[3][2] Byl též starostou Mauthenu.

Po obnovení ústavní vlády se zapojil i do politiky. V roce 1861 se stal poslancem Korutanského zemského sněmu za kurii venkovských obcí, obvod Hermagor.[3] Zemský sněm ho roku 1861 delegoval i do Říšské rady (tehdy ještě volené nepřímo) za Korutany (kurie venkovských obcí, obvod Hermagor, Arnoldstein. Koltschach, Tarvis).[4] K roku 1861 se uvádí jako správce, bytem v Mauthenu.[5] Do vídeňského parlamentu se pak po delší přestávce vrátil v prvních přímých volbách do Říšské rady roku 1873, nyní za kurii venkovských obcí v Korutanech, obvod Spital, Gmünd, Hermagor atd. Za týž obvod uspěl i ve volbách do Říšské rady roku 1879, volbách do Říšské rady roku 1885 a volbách do Říšské rady roku 1891. V parlamentu setrval až do své smrti roku 1894.[4]

Profiloval se jako německý liberál (takzvaná Ústavní strana, liberálně a centralisticky orientovaná, odmítající federalistické aspirace neněmeckých etnik). Na Říšské radě se v říjnu 1879 uvádí jako člen staroněmeckého Klubu liberálů (Club der Liberalen).[6] Od roku 1881 byl členem klubu Sjednocené levice, do kterého se spojilo několik ústavověrných (liberálně a centralisticky orientovaných politických proudů).[7] Za tento klub uspěl i ve volbách roku 1885.[8] Po rozpadu Sjednocené levice přešel do frakce Německorakouský klub.[9] V roce 1890 se uvádí jako poslanec obnoveného klubu německých liberálů, nyní oficiálně nazývaného Sjednocená německá levice.[10] I ve volbách roku 1891 byl na Říšskou radu zvolen za klub Sjednocené německé levice.[11]

Zemřel v květnu 1894.[2]