Orthorexie

Poprvé ji popsal v roce 1997 doktor Steven Bratman z Colorada v knize Health Food Junkies (Fanatici zdravé výživy) jako fixaci na zdravou výživu.[2] Původně pojem koncipoval pozitivně a upozorňoval na to, že bychom neměli pít alkohol, jíst chemicky upravované potraviny, nebo že bychom měli chodit brzo spát, ale časem se jeho příznivci začali radikalizovat, takže i on sám se od nich distancoval, protože jeho doporučení hnali do extrému.[3]

Jiná definice^[zdroj?!] ji má za zaujatost zdravou (racionální nebo „prostou“, tj. průmyslově a velkovýrobně nezpracovanou) stravou a vytvoření si striktních zdravých stravovacích návyků do míry, ve které začnou ovlivňovat život daného jedince. S tím souvisí i upuštění od průmyslově upravovaných potravin (zejména těch bohatých na tzv. „éčka“, neboli přídatné látky), nebo takto zpracovaných potravinových výrobků, obsahujících kontroverzní látky, nebo ingredience s problematickým, nebo nevyjasněným přínosem pro lidský organismus.[2] V anglických pramenech^[kde?] se pro tuto poruchu používá termín healthy eating disorder (česky přibližně: porucha zdravé výživy).

Orthorexie je klasifikována jako porucha příjmu potravy, jiné zdroje o ní hovoří o obsesi, fóbii[4], nebo dokonce jako o nemoci[5] či „vážné psychologické poruše“.[2]

V případě, že daný jedinec věnuje zdravému stravování většinu svého času, cítí silné výčitky v případě porušení svých zásad, nebo je zdravá výživa nástrojem k překonání jeho osobních problémů, pak jej můžeme označit za orthorektika.[1] K diagnostice této poruchy se používá 10-otázkový Bratmanův dotazník, nebo Bratmanův rozšířený dotazník ORTO-15.

Definice zdravé potravy je u jedinců postižených touto poruchou čistě subjektivní. Ačkoliv prvotní motivací je touha být zdravý, k rozvoji orthorexie mohou vést také další příčiny, jako je např. vrozená dispozice k perfekcionismu, nutkání mít vše pod kontrolou, únik před vlastním strachem, snaha o štíhlou postavu, využívání jídla k utváření vlastní identity apod. Sklony k orthorexii mohou mít také ortodoxní vyznavači alternativních výživových směrů, jako je veganství, makrobiotika apod., dále striktní zastánci biopotravin a lidé, v jejichž profesi je vyžadován mladistvý vzhled a dokonalý fyzický stav (např. modelky, herci, sportovci ad.).

Orthorexia nervosa až do nedávné minulosti spadala do kategorie „ostatní poruchy příjmu potravy“,[2] ale v současnosti,^[kdy?] kdy se objevuje větší množství pacientů, se začíná léčit samostatně. Orthorexia nervosa doposud nepatří do poslední revize sjednoceného psychiatrického manuálu (Diagnostic and Statistical Manual, DSM), resp. její páté revize,[6] plánované na rok 2013.[7] V případě, že by přibyla mezi tyto mentální poruchy, budou pacienti trpící orthorexií (stejně jako pacienti trpící ostatními psychologickými poruchami) léčeni chemickou cestou a budou jim předepisovány psychotropní látky takové intenzity, jež podle uvážení psychiatra bude nejlépe vyhovovat úsilí překonat tuto poruchu, respektive ji alespoň udržovat v přijatelných mezích.^[zdroj?!]

Orthorexie je předmětem jisté kontroverze, která vychází z potenciálně chybného výkladu této poruchy. Ta se ocitá mezi dvěma extrémy – odhodlání takto postiženého jedince narušit své stravování až k poškození svého zdraví na jedné straně a snahu zahrnout trend racionální výživy mezi psychologické nemoci[7] na straně druhé.

Podle dietologů může být tato porucha nebezpečná, setká-li se pojem „zdravá výživa“ se špatnou interpretací, nebo bude-li se lpění pouze na některých zdrojích výživy přehánět do krajních poloh, kdy bude například vynecháváním jedné látky zanedbávána důležitá skupina živin.[2] U některých případů se projevy orthorexie shodují s projevy anorexie.

Pokud by se orthorexie přehodnotila jako psychická porucha, její léčba by pravděpodobně byla cestou psychotropních farmaceutik. Vznikl by pak paradox v tom, že takto diagnostikovaným pacientům, snažících se pomocí zdravé výživy dostat ze svého organismu přídatné látky a chemikálie v průmyslově zpracovávaných potravinách, by se v rámci jejich léčby vpravovaly do jejich těla látky právě tohoto charakteru.