Freeganismus

Získávání jídla z odpadu získalo freeganům popularitu v médiích.[1][10] Jde zejména o vybírání odpadků u supermarketů a obchodů, kde končí potraviny kvůli prošlému datu spotřeby, poškozenému obalu nebo po dovezení nové várky zboží od dodavateli, přesto že mu mnohokrát nic není a je zcela jedlé a upotřebitelné.

Na světě se kolem 1/3 všeho vyprodukovaného jídla, tedy kolem 1,3 mld tun jídla, ročně znehodnotí nebo vyhodí[13], zároveň ale 795 milionů lidí (1 z 9) trpí chronickou podvýživou (jinak řečeno hladem) v roce 2014 až 2016.[14] To je podle freeganů jeden z důsledků nefunkčního systému, proti kterému se vymezují. Takto získané jídlo nevyužívají jen pro vlastní spotřebu, ale i k rozdáni potřebným.[15]

V mnoha zemích je však braní odpadků na hranici zákona, v ČR je dle platné legislativy navíc kvalifikováno jako krádež (při hodnotě věcí do 5 000 korun jako přestupek).[6] Naopak v mnoha státech USA je odpad považovaný za veřejné vlastnictví, neboť se jí majitel dobrovolně vzdal a přebírání odpadu tedy za trestný čin považované není.[16] V některých státech (jako Velká Británie) není vztah obchodů a jejich odpadu pro změnu zákonně zřejmý a freegani se tak běžně uchylují k vybírání odpadu v nočních hodinách.[7]

Freegani se také mohou účastnit paběrkování na polích, kde zůstává nesklizená zelenina, která nevyhovuje požadavkům odběratele, přestože je nepoškozená a konzumovatelná[17]. Související aktivitou je také guerrillové zahradnictví (guerrilla gardening), které spočívá v osázení nevyužité půdy na veřejných prostranství, nebo sbírání potravy v přírodě a samozásobitelství.[5][18] Na hnojení takto využívané půdy se často využívá část potravin získaných z odpadních kontejrnerů a místo běžného kompostování často používají tzv. vermikompost, což umožňuje lepší využití omezené plochy na pěstování. Část "přírodních" freeganů má na venkově usedlosti, které jsou plně soběstačné nejen potravinově, ale i energeticky a tito lidé žijí takzvaně zcela "mimo systém" – autonomně.[19]

Další aktivita, která je spojována s freeganským hnutím je sdílení, které navazuje na anarchistickou myšlenku kultury darů.[15] Například síť Food Not Bombs (Jídlo místo bomb) využívá jídla, které by se jinak vyhodilo, k vaření teplých jídel pro každého, která rozdává na ulicích. Podobně hnutí Really, Really Free Markets pořádá akce, na kterých si freegani vyměňují nejen předměty, ale i znalosti a dávají si dary a jídlo. Obdobně fungují i tzv. "obchody zdarma" (Free store), kde si zákazníci mění zboží a služby mimo monetární systém. Často takto freegani sdílejí s ostatními také jídlo získané z odpadních kontejnerů.[20]

Freeganský squat v New Yorku.

Freegani také prosazují sdílení dopravních prostředků, například využíváním sdílených aut či autostopu. Využívají též systém sdílení kol, opravují nalezená a rozbitá jízdní kola a učí také ostatní členy komunity, jak si kola opravovat. Díky tomu má jejich doprava velmi malou ekologickou stopu.[5]

Freegani věří, že bydlení je právo, ne privilegium.[4] Součástí freeganství je tedy i squatting, neboli obydlení a renovování nevyužívané, často chátrající budovy (často v soukromém vlastnictví, kdy vlastník budovu nevyužívá), které je často spojené i s pořádáním kulturně-vzdělávacích akcí. V Praze od roku 2014 fungoval squatt Autonomní sociální centrum Klinika, kde se pořádají jazykové kurzy, koncerty, přednášky i lidová kuchyně (rozdávání jídla zadarmo z "vydumpsterovaných" nebo darovaných potravin). Činnost centra byla ukončena po exekuci budovy a jejím převzetím společností SŽDC na počátku roku 2019.[21]

V ČR je squatting považován za protiprávní jednání ve smyslu dlouhodobějšího pobytu na určitém místě v majetku druhé osoby bez povolení, pouhé přespání do této kategorie nespadá.[22]

Freegani se staví proti práci vykonávané pouze za účelem hromadění hmotných věcí.[5] Jejich potřeba klasického zaměstnání je podle nich snížena omezením se pouze na základní potřeby (jídlo, ošacení, bydlení atd.) a většinu toho získávají ze zbytků z odpadu. Podle freeganů jim méně práce v zaměstnání uvolňuje další čas pro politické aktivity a zároveň se vyhýbají takovým úkolům, které vidí jako ztrátu cenného času, nebo které jim přikazuje někdo jiný, přináší jim stres, nudu, monotónnost a ohrožují jejich fyzickou a psychickou pohodu.[23] Freegani proto ale nemusí být automaticky líní, mnoho z nich čas vynakládá na práci v dobrovolnických organizacích (oprava rozbitých věcí, vaření jídla pro potřebné, starost o opuštěná zvířata, lidskoprávní organizace apod.).[5][16] Stejně jako u squattingu se tak velmi často liší teorie a praxe. V průzkumech se freegani velmi liší - část z nich pracuje pouze občas, část pracuje důsledně v dobrovolnických organizacích a část z nich má normální konvenční zaměstnání.[24]