Oregonská stezka

Zakladateli a prvními cestovateli, kteří využívali Oregonskou stezku byli lovci kožešin.[1] V roce 1841 prvních 80 žen, mužů a dětí vedených Johnem Bidwellem úspěšně se svou karavanou prošlo až do Oregonu. Počty přistěhovalců do Oregonu se postupně zvyšovaly. Roku 1843 jich bylo na 1000[1] a v roce 1845 dokonce tento počet stoupl na 3000.[1] Využívali ji osadníci, chovatelé dobytka, rolníci, horníci a obchodníci směřující na severozápad. Část z nich ale také používala pouze východní úsek Oregonské stezky, protože její východní část splývala s Kalifornskou, Bozemanovou a Mormonskou stezkou, než se odklonily všechny jinými směry. Po dokončení stavby První transkontinentální železnice firmami Union Pacific a Central Pacific v roce 1869 význam stezky výrazně upadl, jelikož železnice byla pro cestovatele výhodnější. V roce 1883 dokonce železniční společnost Northern Pacific Railroad spojila železnicí i Portland v Oregonu. Tato železnice pak spojovala město především s městy, která byla vybudována podél stezky.

Většina cestovatelů se pokoušela cestu zdolat mezi dubnem a květnem, dokud ještě bylo kolem dost trávy pro pastvu zvířat. Kvůli každodenní potřebě vody, píce pro dobytek a paliva pro ohně tak stezka musela sledovat četné vodní toky. Stezka také musela být speciálně upravena pro povozy. Lidé po stezce cestovali v kočárech, karavanách, na koni, voru či lodi, nebo také pěšky, aby mohli v zemi Oregon založit nová hospodářství, životy a obchody. V této době bylo teritorium zvané země Oregon z poloviny americké a z poloviny britské. Britové ale pro něj využívali název Columbia District.

Čtyř- až šestiměsíční cesta vede napříč polovinou celého kontinentu. Celkem měří zhruba 3 200 kilometrů a protíná šest amerických států - Missouri, Kansas, Nebrasku, Wyoming, Idaho a Oregon. Odbočky pak vedly do dalších šesti států – Colorada, Utahu, Nevady, Kalifornie, Washingtonu a Montany.