Oplakávání Krista z Plzně

Reliéf z lipového dřeva 87 × 80 cm, s částečně zachovanou původní polychromií, inv. č. 5087 (Krajské muzeum inv. č. 798). Restaurovali M. Holanová (1952), V. Stádník (1987) a A. Třeštíková (1989, Národní galerie).

Kompozičně a typologicky souvisí reliéf s italskými, porýnskými a frankovlámskými pracemi z počátku 15. století. Některé postavy reliéfu jsou příbuzné jiným dílům Mistra Týnské Kalvárie – sv. Jan Evangelista typem obličeje, tvář jedné z ženských postav připomíná Pannu Marii z Všeměřické piety. Gestem zdvižených rukou připomíná sv. Jan sochy Bolestných Kristů z radních síní.[4] Do okruhu děl Mistra Týnské Kalvárie se reliéf řadí také charakterem polychromie a řezbářského provedení (podobné motivy drapérií), ale chybí virtuózní propracování detailů nebo plastické znázornění Kristovy krve a slz žen.

Deset figur je stísněno na malé obdélné ploše a převaha vertikálního členění brání rytmickému prokomponování plochy. Plošná kompozice vychází pravděpodobně z malby (Oplakávání z Vyšebrodského cyklu), kde je rovněž ideový střed s postavou Panny Marie posunut k levé straně.[5] Uspořádání reliéfu, který patrně tvořil součást většího oltářního celku, je aditivní a neusiluje o prostorovou hloubku ani formu výpravného dějového obrazu, jaký je znám např. z Ukřižování Mistra Rajhradského oltáře nebo staršího Oplakávání v Maulbronnu (1394),[3] které pochází z jihoněmecké dílny a podobně jako Mistr Týnské Kalvárie rovněž navazuje na dřevořezby z dílny Petra Parléře.[6]

Samotný námět Oplakávání Krista nemá žádnou oporu v Bibli a je odvozen až z pozdější náboženské literatury (apokryfní Evangelium Nikodémovo,[7] veršované pašijové hodinky) nebo souvisí se středověkým uváděním tzv. pašijových her. Základem kompozice plzeňského Oplakávání je Pieta italizujícího typu s protáhlou horizontálou Kristova těla[5], kterou provázejí asistenční postavy: Maří Magdalena a další dvě Marie z příbuzenstva, Jan Evangelista, Nikodém, Josef Arimatejský. Zde další neidentifikovaná postava z Nikodémova evangelia a také setník.

Albert Kutal posoudil celkové provedení reliéfu jako poněkud povrchní a nepovažoval za pravděpodobné, že by ho vytvořil sám Mistr Týnské Kalvárie. Dílo označil za pozdní práci z okruhu dílny tohoto řezbáře a nevyloučil, že kolem roku 1420 působila dílna přímo v Plzni, kde na ni později navázal Mistr Ukřižování ze sv. Bartoloměje.[4] Podobná Oplakávání jsou známa i ze Slezska, kde nějaký čas působil Mistr Týnské Kalvárie nebo dílna jeho následovníků. Tento reliéf byl východiskem pro mnohá mladší díla, z nichž některá se pravděpodobně jako importy dostala do polského Hnězdna a na území Pomořanska (Oplakávání v Góscieszynie, Oplakávání z Weinsdorfu – nyní v Kaliningradu).[5] Historikové umění soudí, že mohla existovat předloha reliéfu vytvořená samotným mistrem, která byla v průběhu staletí ztracena nebo zničena.[3]

• Kateřina Bartuňková, Mistr Týnské kalvárie, bakalářská práce, FF UK, UDU Praha 2017on line
• Homolka Jaromír, Chlíbec Jan, Šteflová Milena: Mistr Týnské kalvárie, katalog výstavy NG, Praha 1990
• Albert Kutal, Gotické sochařství, in: Dějiny českého výtvarného umění I, Academia, Praha 1984
• Vladimír Denkstein, Ohlas apokryfního Nikodémova evangelia ve třech českých gotických reliéfech, Umění XXX, 1980, s. 140–144
• Albert Kutal, České gotické umění, Obelisk Praha 1972
• Albert Kutal, Sochařství, in: Kavka F (ed.), České umění gotické 1350–1420, Academia, Praha 1970
• Albert Kutal, České gotické sochařství 1350–1450, SNKLU, Praha, 1962