Operace Damokles

Egyptský prezident Gamál Násir se nechtěl v případě raket spoléhat na Západ či Sovětský svaz, jelikož takový postup by nebyl konzistentní s egyptskou politikou nepřiklánění se ani k jedné straně Studené války. Vlastní raketový program tak představoval jedinou možnost, díky níž by se mohl Egypt technologicky vyrovnat svému dlouholetému nepříteli – Izraeli.[2] V té době byla raketová technologie na Blízkém východě nedostatkovým zbožím, a tak se Egypt musel poohlédnout po materiálech a odborných znalostech v evropských zemích. Materiál a lidské zdroje Egyptu zprostředkoval egyptsko-švýcarský překupník se zbraněmi Hasan Sajid Kamil, přičemž oboje pocházelo ze Spolkové republiky Německo a Švýcarska, tedy zemí, jejichž zákony zakazovaly poskytování zbraní blízkovýchodním zemím.[2] Mnoho západoněmeckých vědců pracovalo během druhé světové války v raketovém programu nacistického Německa na vývoji rakety V-2 v Peenemünde a někteří pracovali v poválečném období ve francouzském raketovém programu.[3][4]

Egyptský raketový program upoutal světovou pozornost úspěšným testem rakety v červenci 1962[3] a následným představením dvou nových typů raket v ulicích Káhiry.[2] Příliv raketových expertů ze Spolkové republiky do Egypta poškodil izraelsko-německé vztahy, nicméně nedošlo k přerušení vyplácení reparací a zasílání tajných dodávek zbraní ze Spolkové republiky do Izraele.[2] Izrael byl v souvislosti s raketovým programem silně znepokojen zejména poté, co roztrpčený rakouský vědec, podílející se na projektu, předal izraelským tajným službám informaci, že se Egypťané pokouší rakety vybavit radioaktivním odpadem a pracují na výrobě jaderných hlavic.[1] V polovině srpna téhož roku se Mosadu podařilo získat dokument psaný německým vědcem Wolfgangem Pilzem, detailně popisující jisté aspekty továrny 333, počet doposud vyrobených raket (celkem 900) a konečně slabší důkazy, že existují plány na výrobu hlavic pro použití chemických a biologických zbraní.[1] Aby získal podporu izraelské veřejnosti, rozšířil ředitel Mosadu informaci, že němečtí vědci v Egyptě vyvíjí hrozivé zbraně.[5]

Hlavní taktikou používanou proti vědcům byly dopisové bomby a únosy.[6][7] Jejich rodinám bylo vyhrožováno násilím, s cílem přesvědčit tak vědce k návratu do Evropy.[8] Mosad pro operaci poskytl malou operativní jednotku, vedenou budoucím izraelským premiérem Jicchakem Šamirem, ale jelikož v té době ještě postrádal operační divizi, využil k provedení útoků především jednotky zpravodajské služby Šin Bet (Šabak).[4] Součástí operace byly následující akce:

• Balík, zaslaný raketovému vědci Wolfgangu Pilzovi, explodoval 27. listopadu 1962 při otevření v jeho kanceláři a zranil sekretářku.[3][9]
• Balík, poslaný do raketové továrny Heliopolis zabil 5 egyptských pracovníků.[2]
• V německém městě Lörrach byl proveden pokus o atentát na západoněmeckého profesora, který sháněl pro egyptský raketový program elektroniku. Střelec však minul a uprchl v autě.[3]
• V září 1962 zmizel Heinz Krug (49), šéf mnichovské společnosti, dodávající do Egypta vojenskou výzbroj. Předpokládá se, že byl zavražděn.[6] Krug byl ředitelem nastrčené egyptské společnosti, operující z Mnichova, která byla zapojená do výroby egyptských raket.[4]
• V únoru 1963 byl proveden útok na raketového vědce Hanse Kleinwachtera, který v minulosti pracoval na projektu V-2. Pokus o atentát však nevyšel v důsledku selhání zbraně.[4]

Ve Švýcarsku byli zatčeni dva agenti Mosadu (Izraelec Josef Ben Gal a Rakušan Otto Joklik) kvůli vyhrožování Heidi Goerckeové, dceři západoněmeckého vědce Paula-Jense Goerckeho, experta na elektronické navádění z továrny 333. Nařídili jí přesvědčit otce k návratu do Spolkové republiky, přičemž jí vyhrožovali.[2] Oba byli uvězněni za vyvíjení nátlaku a ilegální jednání jménem cizího státu.[3] Švýcarská vyšetřování odhalila, že oba zmínění byli rovněž zapleteni do únosu Kruga a pokusu o atentát na Kleinwachtera.[2] Jejich uvěznění způsobilo v Izraeli skandál.[10] Izrael veřejně popřel tato nařčení a tvrdil, že jeho agenti použili pouze metody „nenásilného přesvědčování“.[3]

Operace Damokles skončila, když tehdejší izraelský premiér David Ben Gurion požadoval přerušení akcí Mosadu v obavě nad jejich důsledky na izraelsko-německé vztahy. Tehdejší ministryně zahraničí Golda Meirová a izraelští diplomaté, snažící se vybudovat vztahy mezi Spolkovou republikou a Izraelem kvůli útokům zuřili.[11] Har'el byl donucen rezignovat a jeho nástupce Me'ir Amit prohlásil, že Har'el přecenil riziko, představované egyptským raketovým programem. Na protest proti Har'elovu odejití rezignoval Jicchak Šamir a několik jeho kolegů.[4] Premiér Ben Gurion opustil svůj úřad o tři měsíce později.[5]

Kombinace hrozeb smrtí a diplomatický tlak nakonec ke konci roku 1963 úspěšně vedla k vypuzení vědců z Egypta.[12] V roce 1967 se egyptský raketový program zcela zastavil a Egypt se obrátil na Sovětský svaz, který mu dodal rakety Scud B.[13]