Opera Nazionale Dopolavoro

Opera Nazionale Dopolavoro (zkratka OND) byla italská fašistická volnočasová a rekreační organizace pro dospělé, působící mezi lety 1927–1945.

Opera Nazionale Dopolavoro
Znak OND
Vznik1925
Mateřská organizaceNárodní fašistická strana
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

V dubnu 1925 vyhověl italský vůdce Benito Mussolini požadavku fašistických odborových svazů na vytvoření nové volnočasové organizace, a do jejího čela dosadil bývalého ředitele italského Westinghousu Maria Gianiho. odbory tento krok vnímaly jako možnost, jak soupeřit se socialisty, kteří v té době již podobné organizace měli. OND byla zpočátku koncipována jako apolitická instituce, inspirovaná YMCA, což jí pomohlo získat podporu i ze strany zaměstnavatelů. Změna přišla po dvou letech, v dubnu 1927, kdy nestranného Gianiho nahradil ve vedení OND fašistický politik Augusto Turani, který obrátil kurs organizace k podpoře fašistické strany a jejího režimu.

Ve 30. letech, pod vedením Achillea Staraceho, se z OND stala primárně rekreační organizace zaměřená na sport a ostatní tělovýchovné činnosti. Do roku 1936 zahrnovala až 80 % italského dělnictva.[1] OND byla nejpočetnější fašistickou organizací v Itálii.[2]

Společenský vliv

Organizace poskytovala svým členům různé benefity, například slevy na jízdné, na vstupenky do divadla, na koncerty, sportovní utkání, a další kulturní a společenské akce. Podporovala též zájmovou činnost, například zahrádkaření, sport, turistiku a herectví. Členství bylo přístupné celé veřejnosti kromě politicky nepohodlných osob. Organizace podléhala přímo generálnímu tajemníkovi fašistické strany, v provinciích pak provinčním vůdcům. Byla organizována jak podle územního, tak podle oborového principu.[3]

OND nikdy neměla nouzi o členy, ale podle historika Tobiase Asbeho, přestože aktivity této organizace byly dělníky oblíbeny, nikdy „neproměnily pracující v přesvědčené stoupence fašistického režimu“.[4]

Podle Adriana Lytteltona „byly pokusy o použití OND jako prostředku pro přímou politickou indoktrinaci nebo kulturní vzestup zpravidla poraženy selháním těchto kádrů používat jazyk, kterému by jejich stoupenci mohli rozumět“.[5] Organizace nikdy nedosáhla rozsahu nebo významu nacistických hnutí, jako bylo například „Kraft durch Freude“.[6]

ONB

Další organizace podobného ražení, Opera Nazionale Balilla, byla určena pro italskou mládež a umožňovala svým členům bezplatně nebo s nízkým poplatkem navštěvovat společenské akce v klubech, tančírny, sportovní zařízení, koncerty, divadelní představení, cirkusy nebo výlety do přírody. Tato organizace také finančně podporovala sportovní turnaje a festivaly.[7]

Vedení OND

Speciální komisař pro OND

Po druhé světové válce byla OND přeměněna na ENAL (Ente nazionale assistenza lavoratori), která byla zrušena v roce 1978.[8]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Opera Nazionale Dopolavoro na anglické Wikipedii.

  1. de Grazia, Victoria. The Culture of Consent: Mass Organizations of Leisure in Fascist Italy. Cambridge, 1981.
  2. Kallis, Aristotle, ed. (2003). The Fascism Reader, London: Routledge, pages 391-395. ISBN 0-415-24359-9
  3. Linhart, J., Petrusek, M., Vodáková, A., Maříková, Hana. 1996. Velký sociologický slovník. Praha: Karolinum. ISBN 80-7184-310-5.
  4. Kallis, Aristotle, ed. The Fascism Reader, page 395
  5. Lyttelton, Adrian. The Journal of Modern History, Vol. 54, No. 3 (Sept., 1982), pp. 602-604
  6. Davis, John A. The English Historical Review, Vol. 99, No. 390 (Jan., 1984), pp. 223-224
  7. Hamish Macdonald (1999). Mussolini and Italian Fascism. Nelson Thornes. pp. 27–28.
  8. For the leaders and the fate of the OND, see De Grazia, passim.

Literatura
  • Bessel, Richard, ed. Fascist Italy and Nazi Germany: Comparisons and Contrasts, Cambridge, 1996.
  • Mason, Timothy W. Nazism, Fascism and the Working Class, University of Cambridge, 1995, ISBN 0-521-43787-3
  • Salter, Stephen and John Stevenson, eds. The Working Class and Politics in Europe and America, 1929–1945, London, 1990.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.