Onikání

Onikání je v některých jazycích způsob oslovování jedné osoby pomocí 3. osoby množného čísla, čímž si lidé používající tento jazykový prostředek prokazují úctu. Onikání je obdobou vykání.

Onikání v evropských jazycích

Onikání se používá např. v němčině, dánštině či norštině (v norštině lze používat onikání, ale již se v nynější mluvě nepoužívá, jelikož onikání nahradilo tykání).

Příklad z němčiny: Herr Schwarz, Sie sind sehr nett. = Pane Schwarzi, jsou velice laskavi (= jste velice laskav).

Onikání v češtině

Od 18. do 19. století se onikání pod vlivem němčiny používalo i v češtině, přežívalo až do 1. poloviny 20. století.[1]

„ „Tak kde pak chodili, pane Bezoušek, kde?“ spustil a dlouhými prsty počal klepati na stůl.

Pane Bezoušek? A oniká? proletělo pantátovi hlavou. A podívejme se!

 “
— K. V. Rais: Pantáta Bezoušek[2]

Dnes je onikání v češtině pokládáno za archaismus, respektive historismus, zpravidla mající charakter parodie. Užívá se též často v židovských anekdotách.[3][4]

Odkazy

Reference
  1. Ptejte se knihovny: Tykání, vykání, onikání [online]. Národní knihovna ČR, 2012 [cit. 2021-02-05]. Dostupné online.
  2. RAIS, Karel Václav. Pantáta Bezoušek, s. 98 [online]. Česká grafická akciová společnost Unie, 1909 [cit. 2021-02-05]. Dostupné online.
  3. Archivovaná kopie. www.epocha.cz [online]. [cit. 2009-11-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-15.
  4. http://silent-land.sweb.cz/cestina.htm

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.