Ondřej Puklice ze Vztuh

První písemná zmínka pochází z roku 1435.[2] Předpokládá se, že byl synem sladovníka Petra Tučného, který mu zajistil vzdělání (naučil se česky, německy a latinsky)[2] a umožnil stát se kupcem. Třikrát se oženil. Po první manželce přijal jméno Puklice, v roce 1445 je doložen sňatek s Magdalenou Pochomerovou (dcerou Volfganga Pochomera z Záhlova),[2] jenž mu přinesl erb a přídomek ze Vztuh. Měl celkem jedenáct dětí,[2] několik dcer, které se provdaly za českobudějovické měšťany bez ohledu na národnostní původ. Dva synové se dožili dospělého věku.[2] Mladší Jan, který po otcově smrti vstoupil roku 1472 do služeb Rožmberků jako úředník ve Velešíně (zemřel 18. října 1482 za epidemie moru) a starší Václav, který zemřel roku 1500. Tím rod Pukliců vymřel po meči.[3] Janův majetek zdědila jediná dcera Johana, která se stala ženou budějovického měšťana Linharta Ekharta.[2]

Puklicův dům

Obchodoval s látkami, vínem a kořením. Po otci zdědil značný majetek a měšťanský dům.[2] Sňatkem s Pochomerovou získal dům na náměstí (viz Puklicův dům) a vsi Vztuhy (tvrz, 8 sedláků) a Urtvínovice (9 sedláků). Majetek dále rozšířil koupí dvora před Svinenskou branou, luk k chovu masného dobytka, rybníku a vsí Čejkovice, Houžná a Hůrka. Od Jiřího z Poděbrad dostal darem les Světlík.[3]

Puklice, první český purkmistr Českých Budějovic, byl odpůrcem Rožmberků a jejich německých přívrženců na území města. Do městské rady byl zvolen v roce 1438 a s drobnými odmlkami v ní zůstal do konce života. Přinejmenším 11× byl zvolen purkmistrem.[2] K jeho politickým úspěchům lze přičítat spor Českých Budějovic s Rožmberky o právo užívání svobodných silnic a dále odpor proti zástavě Budějovic Ladislavem Pohrobkem Jindřichovi IV. z Rožmberka v letech 1453–1457.[3] Tyto události byly důsledkem snahy Jindřicha z Rožmberka podmanit si České Budějovice prostřednictvím zástavy stvrzené roku 1453 Ladislavem Pohrobkem. Puklice však znovu vymohl všechny původní výsady i pozici města při králi. Rožmberk se následně pokusil město dobýt, ale bez úspěchu. Jindřichův nástupce, Jan z Rožmberka, znovu u krále vymohl výsady, které původně patřily městu. Puklicemu se znovu podařilo obnovit původní postavení královského města a získat u krále rozhodnutí „aby město Č. Budějovice věčně žádnému zastavováno, aniž oddáváno, ani zapisováno býti nemělo. Král sám i jeho nástupci, budoucí králové čeští, mají sobě podržeti Č. Budějovice věčně ku své komoře, a vše, co by kdo prvé byl si vyprosil, jakžkoli majestátem tím se moří a ničí.“[2]

Vražda Ondřeje Puklice

Když se Puklice roku 1467 dozvěděl, že dominikánský kazatel Mondl objíždí města a informuje o klatbě uvržené na krále Jiřího z Poděbrad (papežská bula o exkomunikaci), svolal městskou radu, kde bylo rozhodnuto město uzavřít a kazatele dovnitř nevpustit. Mezitím přichystali Puklicovi němečtí odpůrci Tomáš Frühauf a Matěj Rabenhaupt vzpouru, ráno 23. května mu vtrhli do domu a než stihli purkmistrovi přívrženci připravit protiútok, prorazil platnéř Jan Aufunddahin vrata. Dav spiklenců se vrhl na Pukliceho, kterého surově napadli a stáhli po schodišti na ulici, kde ztratil vědomí. Poté vtrhli na radnici, zajali Ondřeje Sovu ze Srubce a zvolili vlastní městskou radu. Mezitím byl Puklice odnesen zpět do domu, kde se probral a sepsal poslední vůli. Když se to spiklenci dozvěděli, vtrhli k němu opět a smrtelně zraněného ho v neckách odnesli do městské šatlavy, kde skonal.[4]

Zemřel v květnu 1467, různí autoři ale uvádějí odlišná data. Podle Eduarda Herolda zemřel v pátek po Božím těle.[4] Podle Eduarda Moravce 5. května.[5] Podle Výběru 21. května.[1] Podle Věnceslava Havlíčka 25. května.[6] Podle Nového života „někdy po 27. květnu“.[7] Podle Encyklopedie Českých Budějovic 29. května.[3]

Svědectví o vraždě literárně zpracoval Puklicův syn Jan ve vzpomínce nazvané Tragoedia Andreae Puklicz Budvicensis. Filius in patrem occisum.[3] Purkmistrovo jméno nese ulice v Českých Budějovicích (Puklicova) a dům na náměstí Přemysla Otakara II. (Puklicův dům). Na dům byla v roce 1967 umístěna pamětní deska od sochaře Františka Mrázka znázorňující umírajícího purkmistra.