Omar Torrijos

Omar Efraín Torrijos Herrera /:omar efrajn toríchos erera:/ (* 13. února 1929 – 31. července 1981) byl velitel panamské národní gardy a de facto nejvyšší představitel Panamy v letech 1968 až 1981. Torrijosovi nikdy nebyl svěřen úřad prezidenta Panamy, ale místo toho držel tituly jako „nejvyšší (doslova: maximální) vůdce panamské revoluce“ aj. Torrijos se dostal k moci vojenským pučem. Pro dobu jeho vlády byla typická řada sociálních reforem.

Omar Torrijos
Rodné jméno	Omar Efraín Torrijos Herrera
Narození	13. února 1929 Santiago de Veraguas
Úmrtí	31. července 1981 (ve věku 52 let) Penonomé
Příčina úmrtí	letecká nehoda
Místo pohřbení	Panama
Alma mater	Institut západní polokoule pro bezpečnostní spolupráci
Povolání	politik a voják
Ocenění	řetěz Řádu za občanské zásluhy (1977) Řád Josého Martího
Politická strana	Partido Revolucionario Democrático
Nábož. vyznání	katolicismus
Děti	Martín Torrijos Dumas Torrijos Pauzner
Funkce	hlava státu (1968–1981)
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Narodil se v obci Santiago v provincii Veraguas jako šesté dítě z jedenácti. V osmnácti odešel do San Salvadoru na vojenskou akademii. V roce 1952 ji absolvoval v hodnosti poručíka, o čtyři roky později byl povýšen na kapitána a za další čtyři roky na majora. V roce 1965 absolvoval kadetský kurz na nechvalně známé School of Americas a v roce 1966 se stal výkonným tajemníkem národní gardy.[1]

V roce 1968, už jako podplukovník, byl odvelen do El Salvadoru jako styčný důstojník. 11. října 1968 s Borisem Martínesem a několika přáteli úspěšně sesadili z prezidentského úřadu čerstvě zvoleného panamského prezidenta Arnulfa Ariase. Vlády se poté ujala vojenská junta. Torrijos brzy poté získal mezi pučisty převahu, vypudil Martíneze ze země a jmenoval se plukovníkem a velitelem národní gardy. Vláda původně přechodně zamýšlené vojenské junty trvala do roku 1972, kdy vypsala prezidentské volby, ve kterých zvítězil Demetrio B. Lacas – jeho působení, stejně jako po roce 1978 Aristidese Roye, bylo však spíše formální a Torrijos měl nadále rozhodující vliv na formování vnitřní politiky Panamy a řízení vnitřních záležitostí země.

Torrijos vsadil od počátku na populární politiku orientovanou méně na korporace a prominenty a více na střední a nižší třídu – přispěl k rozvoji vzdělání v zemi, růstu počtu škol, ke snížení nezaměstnanosti, růstu mezd, přišel s velkým plánem přerozdělení zemědělské půdy (k nelibosti severoamerických nadnárodních korporací, které jí v zemi vlastnily 180 tisíc hektarů). Za jeho působení se rozrostla střední třída; též domorodé kmeny se těšily většímu zastoupení svých zájmů.

Jeho nejznámějším úspěchem je jednání s americkým prezidentem Jimmy Carterem o Panamském průplavu. V roce 1977 oba státníci uzavřeli sérii dohod (dohody Torrijos-Carter), které plánovaly svěřit suverenitu panamského průplavu do rukou panamského národa. Dohody zaručovaly, že Panama průplav (a přilehlá území průplavové zóny) získá na konci roku 1999 (po 96 letech vlastnictví USA).

V roce 1979 vstoupil do Demokratické revoluční strany, kterou sám zformoval. V témže roce si vzal Raquel Pauzner de Torrijos, s kterou měl 3 děti. Jeho syn Martín se později stal prezidentem Panamy – vládl v letech 2004 až 2009.

Omar Torrijos zahynul při letecké havárii (i se čtyřčlenným doprovodem a dvěma piloty), když jeho letadlo (DHC-6) 31. července 1981 spadlo poblíž města Penonomé. Havárie a Torrijosova smrt vyvolala spekulace o sabotáži Spojených států amerických.

• 
  Torrijos v roce 1977
• 
  Torrijos s panamskými zemědělci
• 
  Dohody Torrijos-Carter