Oliver Oravec

Oliver Oravec (31. května 1941 Liptovský Mikuláš9. července 2014 Poprad-Matejovce) byl zubní lékař, tajný kněz ze společenství koinótés, později sedevakantistický biskup a tvrdý odpůrce II. vatikánského koncilu.

Mons. MUDr.
Oliver Oravec
Sedevakantistický tradicionalistický biskup
Biskup Oliver Oravec po konsekrácii
CírkevTradiční římsko-katolická církev
SídloLidická 7, Poprad – Matejovce, Slovensko
Titulární kostel---
HesloScio cui credidi
Vím, komu jsem uvěřil
Zasvěcený život
PostulátTovaryšstvo Ježíšovo, Itálie
NoviciátTovaryšstvo Ježíšovo, Kanada
Svěcení
Kněžské svěcení18. února 1968, Brno
světitel Felix Maria Davídek
Biskupské svěcení21. října 1988, Monroe
světitel Robert Fidelis McKenna (8.7.1927 – 16.12. 2015)
1. spolusvětitel Elmer Vida (1912 – 1993)
Osobní údaje
Datum narození31. května 1941
Místo narozeníLiptovský Mikuláš, Slovensko
Datum úmrtí9. července 2014
(ve věku 73 let)
Místo úmrtíPoprad – Matejovce, Slovensko
Místo pohřbeníPrešov
Národnostslovenská
Vyznánířímsko-katolické
Rodičeotec Jozef Oravec
Povolánízubní lékař a učitel angličtiny
VzděláníLékařská fakulta
Alma materUPJŠ Košice
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Oliver Oravec se narodil v silně konzervativní katolické rodině 31. května 1941 v Liptovském Mikuláši. Po II. světové válce se jeho rodina přestěhovala do Prešova, kde navštěvoval základní školu a gymnázium. Po maturitě vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Pavla Jozefa Šafárika v Košicích. Jako mladý stomatolog v polovině 60. let navázal kontakt s biskupem Felixem Maria Davídkem, který ho 18. února 1968 tajně vysvětil na kněze.

V roce 1979 emigroval do Itálie a následně do Kanady. V emigraci vstoupil do noviciátu Společnosti Ježíšovy. Silně konzervativní Oliver Oravec těžce nesl progresivní trendy některých jezuitů, což jej přivedlo k opuštění jezuitské formace a ke spolupráci s lefébristy (SSPX). Po asi dvouleté spolupráci s SSPX se přidal k skupině biskupa Roberta McKenny[1][2][3], který ho 21. října 1988 konsekroval na biskupa.

V roku 1990 se Oliver Oravec vrátil do Československa, kde se snažil propagovat sedesvakantismus. V Čechách vedl dvě tradicionalistické skupiny založené ThDr. Ottou Katzerem, v Jablonci nad Nisou a v Praze. Na Slovensku působil v Prešově a v Popradě. Striktně odmítal náboženskou svobodu a ekumenismus, platnost všech svátostí udílených ve formě schválené papežem Pavlem VI., jako i platnost papežů po roce 1958. Tvrdil, že po smrti papeže Pia XII. je papežský úřad trvale uprázdněný, sede vacante (proto sedevakantista). S učením Katolické církve po 2. vatikánském koncilu se objektivně rozešel (odmítal jak magistérium, tak i hierarchii)[4][5]. Pro šíření svých názorů využíval zejména diskusní portály, zejména christnet.sk. Jeho působení bylo kritizováno v samotném tradičním hnutí, zejména JUDr. Ing. Břetislavem Klominským, a lefébvristy [6], kteří dokonce zpochybňovali platnost jeho kněžského, resp. biskupského svěcení. On však jejich tvrzení považoval za hrubé osočování[7] veřejným okružným dopisem.

Dílo

  • Oliver Oravec, Pravda o cirkvi, Poprad 1998, 2002.

Reference


Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.